Vancouver Trip (Výlet no. 5 část první)

Vítejte v Kanadě!

Je tady duben, do odjezdu mi zbývá už jen pouhých 23 dnů a tak je na čase, aby tenhle „cestovatelský“ blog byl i o nějakých cestách. Nedávno jsem napsal, že se mi po návratu z práce podařil na netu husarský kousek. Tehdy jsem nechtěl psát, oč se jedná, protože jsem ho nechtěl zakřiknout, ale dnes, když už je po všem, můžu vše zvesela vyzradit. Ano, odjel jsem si na výlet do Vancouveru. A nejenom tam. Byl jsem dokonce i v hlavním městě BC ve Victorii, ale o tom až později. Na kijiji jsem našel inzerát, jestli se někdo nechce přidat na cestu právě na tahle místa. Datum bylo stanoveno přesně na dobu, kdy jsem už měl cestu do Vancouveru domluvenou, ale kdo si pamatuje můj prokletý týden, ví, že tahle cesta byla zrušena. Tehdy jsem jen nevěděl, že to bylo vlastně štěstí v neštěstí. A tak jsem odepsal. Chlápek, který cestu organizoval, mi napsal, že je ve hře ještě druhá osoba a že může vzít jen jednoho. Vše tedy bylo v rukou osudu. A osud rozhodl v můj prospěch.

Cesta již v Britské Kolumbii

Zastávka na benzín

Příjezd do Vancouveru

Na poslední chvíli jsem tedy, těsně před tím, než Clayton sepsal rozvrh na další týden, stihl oznámit, že odjíždím pryč (trochu s tím tehdy počítal) a já tak byl konečně volný a mohl začít plánovat. První jsem tedy napsal několik žádostí na couchsurfing, protože jsem se snažil, aby cesta vyšla co nejlevněji. Většina lidí mě odmítla, avšak jedna paní jménem Brittney, dle fotky vypadající cca na 35 let, mi odepsala, že můžeme přespat u ní a tak byla základní věc, ubytování, vyřízená. Zbývalo se tedy ještě sejít s organizátorem, protože nevím, jestli bych chtěl s někým jen tak vyrazit pryč do neznáma a poprvé ho vidět až v den odjezdu. Proto jsme si dali dva dny před odjezdem sraz a to v Timu Hortonovi, kam jsem kdysi během února chodíval často na internet. Seznámili jsme se, lehce se představili a já se díky tomu dozvěděl, že je cca o deset let starší než já a je z Pákistánu. A také jeho jméno, které bylo Shahzad. Tohle jméno pochází z perštiny a dalo by se přeložit jako krále syn, tudíž princ a ještě k tomu perský. Dobrá náhoda. Den odjezdu byl stanovený na středu 27. a to v 7:30. Nakonec jsme však vyrazili až v 9, což bylo ku prospěchu věci.

Byt Brittney a Christiana

Naše pronajatá kola a zlý pán, co se nás snaží podvést, odcházející nalevo

Vancouver

Cesta byla dlouhá, avšak z nějakého podivného důvodu utekla velmi rychle. Přeci jen, jak Alberta, tak Britská Kolumbie mají nádherná panoramata a tak je stále co obdivovat. Krom toho jsem si se Shahzem sedl do noty, tudíž jsme si měli stále o čem vykládat. No a po jedenácti hodinách jsme konečně dorazili do Vancouveru. I teď po týdnu si úplně živě pamatuji své první dojmy. Prostě Nádhera! Lidé zde žili, užívali si života. Chodili po ulicích a vše bylo tak odlišné. Ne jak v té mrtvé parodii na město jménem Calgary. To místo bylo úžasné. Úplně mě to všechno nabíjelo takovou pozitivní energií. Už jen po těch pár minutách jsem si říkal, proč jsem vlastně nejel rovnou sem? Blog by se mohl jmenovat Příběhy z Vancouveru a třeba by tu byly jen sluníčkové příspěvky. Ale to se už asi nikdy nedozvím. Každopádně Brittney mi narychlo napsala smskou adresu svého bytu, kam jsme se vzápětí vydali. Po chvíli jsme dorazili na místo.

Noční Vancouver

V China Townu

Napsal jsem jí, že stojíme před barákem a ona mně odepsala, že pro nás přijde její přítel Christian a ať jdeme s ním nahoru. Christian přišel, ale vypadal velmi mladě a k pětatřicetileté ženě se mi moc nezdál. Něco tady nehrálo. Když nás pak konečně dovedl do bytu, zjistili jsme, že Brittney je ve skutečnosti jen něco okolo dvaadvaceti let a vůbec nevypadala jako ta fotka na jejím profilu v couchsurfingu. Zvláštní. Ukázali nám, kde budeme přespávat a po té nastal správný okamžik vyrazit na večeři.  Vyrazili jsme tedy všichni čtyři na 4 avenue West (Tady máme další rozdíl. Zatímco Calgary je rozděleno na south west, south east apod., tady je to jen West a East), kde se nacházela příjemná italská pizzerie. Tam jsme si dali Pizzu a vykládali o životě. Proč jsme tady, jak se žije v Calgary apod. Zajímavé bylo, že jak Christian, tak Brittney pocházeli původně z Waterloo u Ontaria, které je proslavené především svou univerzitou. Díky tomu si totiž velice porozuměli se Shahzem, který tuhle univerzitu studoval. Když jsme se pak za tmy vraceli zpátky, vyběhl na nás z popelnice obrovský mýval. To bylo tak úžasné a tak nečekané! Jen je škoda, že ho nemám vyfoceného. Po té, co jsme došli domů, nám ukázali na mapě, co kde ve Vancouveru najdeme a které atrakce jsou pro turisty nejlepší.

Vancouver z dálky

Záběry ze Stanley parku

Další den to všechno začalo. Se Shahzem jsme se rozhodli, že nejlepší pro takové zběžné projetí downtownu bude pronajat si kola a prostě to celé vidět na nich. Naštěstí v ulici, kde jsme bydleli, dokonce jeden takový obchůdek byl. Uvnitř jsem si všiml cedulky: „Kupujte zvonky, je to zákon.“ Pán, který zde prodával, se zeptal, odkud jsme, a když jsme řekli, že z Calgary odvětil: „Tak to potom vítejte v Kanadě.“ Tohle mě velmi pobavilo, ale bohužel to bylo no… takové… pravdivé. Kola nám vytáhl před obchod a my konečně vyrazili. Projeli jsme mnohé čtvrti, ale nejvíce nás lákal právě Stanley park, což je takový poloostrov s úžasnou tratí pro kola po jeho obvodu. Když jsme byli asi v polovině parku, vzpomněl jsem si na cedulku v obchodě a najednou si všiml, že na mém kole žádný zvonek není. Rychle jsem se podíval na to Shahzovo a ten ho tam měl. V tom mi to docvaklo a padlo velmi sprosté slovo. Jak teď asi prokážu, že jsem tam ten zvonek neměl a že jsem ho neukradl? A jestli za něj budu muset platit, tak budu velmi, velmi naštvaný.
Část trasy jsme strávili na jedné pláži, kde se zrovna fotili svatebčané a my jen tak zírali na ně, pak do Pacifického oceánu a říkali si, že takhle by se dala strávit celá odpoledne. Nakonec jsme jeli kola vrátit, ale v tom obchodě se ztratil papír o tom, že jsme si je půjčili. O to by ani tak nešlo, ale co bylo horší, na tom papíře totiž bylo vypsáno spousta důležitých Shahzádových údajů a kdybychom ty kola nevrátili včas, můžou ho pokutovat až ve výši 1000 dolarů anebo dokonce ještě víc. Samozřejmě se papír nenašel, ale prý je všechno v pořádku. My kola vrátili, zaplatili cca za 3 hodiny pronajatí a vyrazili zpět k Brittneyninému domu pro auto. Nastal totiž čas na Capilano Suspension bridge.

Capilano Bridge

Procházka mezi stromy

Tenká lávka u skály

Využili jsme krásného počasí, stáhli střechu na autě a jeli na místo určení. Capilano Bridge je takový velmi dlouhý most, spojující dva strmé kopce. Když si na něj stoupnete, cítíte, jak se celý houpe. Jak celý pulzuje. Někdy možná až moc, ale nebezpečný není vůbec. Pod vámi teče veliká řeka nečekaně se jmenující Capilano a vy si prostě užíváte toho překrásného výhledu. Krom jiného si však můžete užít i procházky po celém Capilano parku, kde jsou vyrobeny i cesty několik metrů ve vzduchu s tím, že se procházíte skoro až v korunách stromů. Kdo si pamatujete na šestý díl Star Wars: Návrat Jediu a vesnici těch malých medvědů, tak tohle bylo něco podobného. Určitě doporučuji, protože to byl velmi zajímavý zážitek. Po té už jsme se vydali jen na večeři do jedné arabské restaurace a později večer ještě na procházku po pobřeží a do baru opět na čtvrté avenue.

Následujícího dne jsme vyrazili opět autem do downtownu. Na rychlo projeli jeho historickou část zvanou Gas Town a také China Town a po té přišla na řadu velká Moto Show ve zdejším kongresovém centru. Zde jsme měli obrovské štěstí, protože když jsme se chystali koupit si lístky, narazili jsme na pár, který vyhrál dva bonusové v rádiu a ten nám je prodal za poloviční cenu. A to se rozhodně vyplatí! Já sice nejsem velký fanda aut, ale na podobné akci jsem nikdy nebyl a jsem zrovna ten typ člověka, který rád zkouší nové věci. Udělal jsem dobře, protože celá Moto Show byl jeden úžasný veliký zážitek. Krom aut všech možných světových značek jsem viděl i moderujícího robota a holografickou obrazovku! To už vážně existuje?

Moto show

Dobrodružství bezzubého autíčka

Holografická obrazovka. Prostě klikáte do vzduchu a ono to funguje.

Robot moderátor

Poslední část našeho Vancouver výletu vedla na oběd s Brittney (Které jsme začali říkat díky jedné písničce od Britney Spears „Its Brittney bitch!“ Ona byla totiž taková dost panovačná, vše muselo být po jejím a myslím si, že si toho její přítel brzy všimne a časem se pravděpodobně rozejdou.) a Christianem do Sushi baru. Před tím si však ještě Shahzad vzpomněl, že by bylo lepší znovu navštívit obchod s koly, jestli je všechno v pořádku. Udělal dobře. V obchodě se totiž daný papír našel a ukázalo se, že je tam evidováno, že jsme kola ještě nevrátili. Aha, takže pokuta by byla na světě! Svině jedny!
Vše se nakonec vyřešilo bez problémů a tak jsme se konečně dostali do onoho místa setkání a já díky tomu mohl poprvé v životě ochutnat Sushi. Popravdě na tohle jídlo nemám názor. Vůbec nevím, jestli mi to chutnalo, nebo nechutnalo. Bylo to prostě takové divné. Vrátil jsem Brittney klíče od bytu, všichni jsme se rozloučili a jelikož už jsme měli trochu zpoždění, tak jsme se já se Shahzem vydali na trajekt směr Victoria. Ale to už se dočtete v jiném článku ;) Bye bye Vancouver!