Drobnosti prožité v září

Bourání

9. září proběhla v Uherském Hradišti v prostorách bývalých jatek jednodenní vernisáž umělců Jakuba Janovského, Lukáše Maliny, Michala Maliny, Ondřeje Olivy, Martina Salajka, Jury Staňka a Ondřeje Staňka. Akce probíhala od 13ti do 19ti hodin a přijít mohli úplně všichni, kdo měli zájem. Vstup byl zdarma. Já to pojal spíš jako možnost podívat se právě do prostor kdysejšího Impostu, objektu, který tento rok dosáhl již svého stého výročí. Musím ale uznat, že díla těchto mladých umělců mě mile překvapily už jen tím, jak pěkně korespondovaly s tímto lehce morbidním prostředím. Škoda jen, že budova bývalých jatek už je opravdu v rozpadu.

Jedenácté krveprolití

Tak jsem již započal novou desítku, čili absolvoval svůj již jedenáctý odběr v rámci darování krve. Rád bych zde proto ukázal svou bronzovou plaketu, na kterou jsem náležitě hrdý, a moc se mi líbí. Těch cca 5 litrů krve pryč být holt nějak oceněno muselo :). Jen pro zajímavost, stříbrná plaketa je za odběrů 20 a zlatá za 40. Darovat krev můžete cca 4x ročně i když občas se udává i 5x (muži). Na plaketu jsem si počkal celých 8 let, protože první odběr jsem měl někdy v 18ti a po té už jsem chodíval darovat jen jednou za rok. Až v poslední době chodím častěji. Přece jen ten den volna v práci ze zákona stojí za trochu toho krveprolití :) Jinak to ale samozřejmě dělám spíš pro dobrý pocit, že by to někomu mohlo pomoci, než pro nějaké výhody.

Konec otevřených bran a počátek kurzů španělštiny

No a protože nám končí září, končí nám i šestý ročník Otevřených bran (kostel Sv. Františka Xaverského na Masarykově náměstí). Tento měsíc jsem měl služby jen dvě a nutno podotknout, že obě byly plné lidí, plné turistů. V rámci první služby jsem narazil na jednu skupinku, kterou jsem provázel už kdysi před lety. Sám jsem se velice divil, že jsem si je zapamatoval, stejně tak, jakože si oni zapamatovali mě. Když ještě vezmeme v potaz, jak málo tento rok provázím, byla neuvěřitelná náhoda, že jsme tam na sebe takhle narazili. Jak sami řekli, objevili se tam znovu po necelých třech letech. V mé poslední službě mě pak velice potěšil člověk z poslední skupiny, který mě velmi kladně ocenil a řekl mi, že bych se provázení měl věnovat daleko více. Byla to poslední věc, která mi tam byla tento rok sdělena a v rámci všeho, co se děje, se přiznám, že mi to celé přišlo dost jako takové znamení shůry. Ale o tom až někdy jindy.

Abych se ale moc nenudil, tak mi průvodcování po kostelíku nahradily hodiny španělštiny, které máme tento rok až v dalekých sadech. Ještě, že je celé Uherské Hradiště na rovině a kolo je zde tudíž dokonalým dopravním prostředkem. Už mi ta špánina dost chyběla, takže jsem ji velice ocenil. 

Vteřina slávy

Ale opravdu jen vteřina. Spíš půl :D Jsem totiž na dvou fotkách novin Dobrý den s Kurýrem v článku věnovaném Slováckým slavnostem a vzhledem k tomu, že jsem tam provázel po památkách města, měl jsem to štěstí objevit se i na jejich stránkách. Jedna z fotek zde ;)

Tou hlavní událostí září však byla až cesta do Itálie, která bude mít svůj samostatný článek a to hned příště. Těšte se tedy. Je na co ;)

Uherský Brod – Den otevřených památek

Dnes, v neděli 21. září, proběhl v Uherském Brodě Den otevřených památek, a nutno podotknout, že k vidění toho bylo opravdu spousty. Tak jdeme na to! 

Hned ze začátku se přiznám, že i když toto město považuji za svůj takový druhý domov (přece jen mám zde půlku rodiny a vystudoval jsem zde střední školu), musím říct, že ho vlastně, co se týče historických pamětihodností, ani moc neznám. Měl jsem samozřejmě navštívené kostely, či muzeum Jana Amose Komenského, ale tím to tak nějak haslo. No a právě dnes bylo načase všechno napravit. V oficiální pozvánce nás tedy zvali na následující:

„Radnice a podzemí, Panský dům – prohlídková trasa Galerie DK, expozice Václava hraběte z Kounic, Knihovna Františka Kožíka (výstava modelů vláčků - zrcadlový sál Panského domu, Všední i nevšední krása - stačí se rozhlédnout... výstava fotografií Lenky Jarošové a Aleny Hlaváčkové – foyer knihovny. Po celý den bude probíhat bezplatná registrace nových čtenářů.), ochoz, obřadní síň, Muzeum J.A. Komenského (videoprojekce Musaionfilm 2014), Farní kostel, barokní sály na faře od 13.00, Chrám Mistra Jana Husa, Dominikánský kostel (prohlídky s průvodcem v 11.00, 13.00 a 15.00), židovský hřbitov, kaple na starém hřbitově, Kaple Andělů strážných v parku,Pivovar Uherský Brod (prohlídky ve 13.00, 14.00, 15.00, 16.00 hod.), Dům dětí a mládeže, Hvězdárna DK (starty vodních raket – pracovníci hvězdárny Vsetín, ukázky leteckých modelářů z Prakšic a Pašovic), Městské informační centrum, Základní umělecká škola (vystoupí žáci hudebního, výtvarného a literárně dramatického oboru), výstava betlémů ze sbírky manželů Mahdalových – U Žlebu 734 (pod Donou)“ 

Zdroj: http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/

Hvězdárna Uherský Brod

Tudíž jistě chápete, že k projítí toho bylo hodně, ale času relativně málo. My se jako první vydali do hvězdárny, kde byla možnost podívat se skrze obří teleskop zaměřený na Slunce. Venku v tu chvíli probíhaly ukázky leteckých modelářů z Pašovic. Po hvězdárně jsme si udělali menší radost s keškou, nacházející se u kapličky svatého Václava nad hřbitovem (samozřejmě jsme ji našli) a už následoval přesun do centra města a s ním i mnohé památky.

Výhled z Panského domu

Mezi navštívenými místy, ze kterých se zde po článku povalují různé fotografie, tedy byla japonská zahrada nalézající se v Domě dětí a mládeže, panský dům s obřadní síní, výstavami všeho druhu, či městská radnice. V té se mi líbilo asi nejvíce to, jak to měli celé připravené pro děti. Ve vrchním patře mezi kancelářemi se nacházela osada vodníků, zatímco dole v podzemí (a tohle se mi z celého dne líbilo asi nejvíce) bylo vybudováno překrásné peklo s úžasnými čertovskými maskami, které se mohly klidně rovnat i těm z Mariazell. Někteří čerti byli schováni v temnotě a na nebohé turisty bafali :D Všude spousta mlhy, vše zabarveno do ruda. Hned při vstupu vás přivítala čertovská recepční se slovy: „Ach, ty vaše hříchy cítím už od schodů!“ Ty její hlášky byly kultovní! A zcela nečekaně bylo v pekle opravdu vedro, takže jsme ho raději po chvíli zase opustili. Krom jiného byla na radnici k dostání zdarma i kniha Dramata města či videokazeta o Uherském Brodě.

 

Samozřejmě jsme si i prohlédli náměstí, které však zatím vypadá jak po výbuchu bomby. Je v opravě, takže tak zatím vypadat může, ale je škoda, že do Růžencové ještě nebude hotové. Skrze díry a překážkovou dráhu v chodníku jsme se pak dostali až na faru, kde jsme měli možnost vidět překrásné barokní sály v prvním patře budovy. 

Náměstí v rekonstrukci

Fara

Jedno z míst, které jsem chtěl v Brodě vždycky navštívit, byl uzavřený židovský hřbitov nalézající se kousek od babiččina domu. Dnes konečně se mi to splnilo a musím uznat, že atmosféru má úžasnou. Říká se, že to je jeden z nejzachovalejších židovských hřbitovů vůbec. Toto místo je smutnou připomínkou hrůz druhé světové války. Na většině náhrobcích vidíte úmrtní roky 1941-1945, v kapli se pak nachází pamětní deska se seznamem padlých. Na tomto místě se nám stala i jedna zvláštnost. Z nevysvětlitelných důvodů, pouze na tomto hřbitově jsou fotky jiné, než všude jinde. Jako by byly foceny přes nějaký filtr. Nevím proč, nevím jak, ale je to tak. Že by nějaká podivná energie? Pár jich normálních je, ale většina je taková jak vidíte z fotek pod. 

Židovský hřbitov

Posledním navštíveným místem byl Uherskobrodský pivovar, které je proslulý svým pivem Janáček, dnes tedy přejmenovaným na pivo Uherský Brod. Hned při vstupu jsme dostali lístek na pivo zdarma (Ach ty volby. Není to krásné, když dělají strany vše pro to, abychom je volili?) a po té se vydali na prohlídku pivovaru taktéž zdarma :)

Uherskobrodský pivovar

Myslím si, že Uherský Brod toho má k nabídnutí opravdu hodně. Mají zde překrásné památky, dokonale dochované hradby, zámeček, věže, židovský hřbitov, ale z nějakého důvodu to neumí úplně prodat a to je škoda, protože potenciál tady rozhodně je. I samotné googlení o této akci nebylo až tak snadné, takže na marketingu by to chtělo taky ještě určitě zapracovat. Věřím ale, že se to do budoucnosti určitě zlepší :)

Slovácké slavnosti 2014, putování za historií města, Velkomoravský koncert IV

Uf, je toho moc!

Tak a je to tady. Tento víkend nastala konečně pro Uherské Hradiště jedna z nejočekávanějších událostí tohoto roku a těmi jsou Slavnosti vína a dny otevřených památek. A že se toho dělo. Jedinou vadou na dokonalosti bylo trochu uplakané počasí. Ale ani tak nám to nezabránilo si je pořádně užít.

Sobota – Setkání a popíjení burčáku i vína

Domluvený jsem byl s kamarádem Martinem a to na neurčito. Ráno mi pak napsal, že dřív jak v jednu stejně nestíhá, jenže holt prezentace se udělat musí. Jak čas ubíhal i on náš sraz neustále odsouval, až jej přesunul až na hodinu třetí, což už jsem mu pravil, že se sejdeme raději ve městě, protože jsem stejně musel ještě vyzvednout na autobusáku Andromache s Trenz. O půl třetí jsem tedy vyšel, procházel uličkami našeho krásného městečka a už v tu chvíli nasával atmosféru slavností. Lidé se bavili, lidé popíjeli, odění v krojích všeho si užívali a v pozadí cimbálová muzika hrála. Já dorazil až na autobusové nádraží a čekal. Bus měl zpoždění, ale odpuštěno mu bylo, neb byl zdarma a i z vesniček, jakými jsou třeba Pašovice, projížděl a prostý lid nabíral. A tak se sem i Andro, kterou už jsem přes rok neviděl a Trenz (naposledy o prázdninách v Jíčíně) dostaly. Nejdříve jsme přemýšleli, co jako první uděláme. Ony kolotoče po cestě spatřily, a že bychom tedy mohli zajít právě tam, navrhly. Zašli jsme a jejich návrh naplnili. Jako děti vyblbli se, ale že sranda na autodromu byla, to říct musí se.

Cimbálovka kam se podíváš :)

Do parku potom zašli jsme a burčáku pet láhev koupili. Byl dobrý. Postupně upíjeli jsme, a protože se čas chýlil skoro ke čtvrté, ozval jsem se Martinovi, co se s ním stalo. Prý už se chystá, a že před kostelem za čtvrt hodiny sejít se máme. Tak se na cestu tedy dáme. Tam také potkali jsme ho. Náš burčák popíjeli celou dobu a po stáncích a náměstích se procházeli. I kostel Zvěstování Panny Marie, či starou radnici navštívili jsme, když zrovna pršelo. Později potom na kafé zašli jsme a vykládali o všem možném i nemožném. Hudba, seriály, herci, knihy, v cizí řeči jsme i hovořili, to vše tak hezky stihli a potom už holkám zase autobus pryč jel, tak jsme si i pospíšili zpět na autobusák. Jsem moc rád, že jsem je mohl obě znovu vidět. Děkuji za hezké odpoledne :)

Jeden z nápisů ve věznici

Když holky odjely, já s Martinem jsme burčák dopili, zkusili pozvat Davea, ale ten odmítl, že prý už něco lepšího má. Potom později stěžoval si mně, že celý večír proseděl doma. No jo, my ho zvali, ale holt vykašlal se na nás. Zašli jsme na Korunu a program tamější „Countryový večír“ chvíli sledovali. Kapela Telegraf dobře hrála a co mě nejvíc překvapilo, jak se lidé bavili a tancovali, že všichni ten krok znali a vypadali, jako by to celé secvičené měli! Neuvěřitelné. Později na Slováckou Búdu vyrazili jsme, a chvíli hudbu Gabrielovců poslouchali. Následovalo nevyhnutelné. Vinohradská ulička a její sklépky už nás z dáli zvaly a my neodolali. Celou ji prošli, víno popíjeli a v jednom ze sklépků nakonec skončili. Tam opět skvělá hudba, cimbál zněl, šohajové verbuňk tančili a děvčice nahlas zpívaly. A zase ten nacvičený tanec všichni znali. Bydlím já vůbec tady, že tyhle věci vlastně neznám? Pár známých tam potkali, a i když jsem chtěl brzy skončit, stejně jsem to protáhl. Jenže profesionální jsem chtěl být a brzy ráno vstávat, neb přednášku lidem o našem městě jsem měl dávat. A tak po půlnoci domů došel jsem, abych se na neděli dobře vyspal.

Neděle - Provázení

Inu tento den začal podivně. Nejenom, že nervní jsem byl po celé ráno, ale navíc celou noc ve svých snech jsem lidi neustále provázel. Potom, když jsem se náhodně probudil v 7:24, moc jsem nepochopil, proč se mi budík neozval, když noc před tím jsem ho nastavoval a to na 7:20. Bukvice jedna nezapípala. Já se však vzbudil a rychle se chystal. V 9 totiž má první prohlídka, na kterou jsem Vás zval i zde na blogu započala. Na poslední chvíli rozhodnul jsem se, že megafon, který jsem na tuto akci zakoupený měl, nevyužiji a místo něj použiji zařízení připravené městem. Udělal jsem dobře, protože to zařízení jejich bylo přece jen profesionálnější. A díky paní Kaškové, která tam hlídala, jsem se i uklidnil. Nasadil jsem tedy sluchátka, mikrofon, reproduktor a ze schodů nové radnice jsem sestoupil. Prohlídka a slovy paní Šáchové: „křest ohněm“, započali. 

Interiér kostela Zvěstování Panny Marie

Přece jen jednalo se o první skutečnou velkou akci, kterou jsem provázel a část trasy, po které jsme šli, byla pro mě úplně nová. Bohužel, některé pasáže jsem neodvykládal úplně ideálně, dle mých představ, což mě štvalo a i když se to lidem docela líbilo, mně osobně ne. Naučené jsem to měl, to ano, ale nebyl jsem dostatečně profesionální, jak bych si představoval. Jako příklad zde uvedu rozdělení textu o kostelu Zvěstování panny Marie a Františkánského kláštera, což dle mého prostě znělo useknutě a tohle konkrétně jsem měl říct jednoznačně dohromady. Proto jsem se rychle poučil ze svých chyb, a když jsem pak provázel v 11, kdy už měla skupinka snad něco okolo sedmdesáti lidí, odvykládal jsem to přesně podle svých představ a můžu říct, že jsem z toho cítil, že to je to takhle skutečně lepší. Spokojený už jsem tedy byl ze svého výkonu i já (je dobré, když má člověk dobrý pocit z vlastní práce) a moc mě potěšil i jeden pán na konci, který ke mně přišel a řekl mi, že mně prostě musí potřást rukou, protože se mu to moc líbilo. Takové věci potěší nejvíc. Zařízení jsem navrátil zpět na městský úřad a spokojeně si vyrazil domů. Odpoledne nás totiž ještě čekal Velkomoravský koncert. Ještě pár dodatků. Vykládat text v ruchu velkoměsta, a když do toho navíc začne hrát na celé náměstí cimbálová muzika, soustředit se a neztratit se v toku vlastních myšlenek a textu, to už je opravdu výzva. Byla to opravdu úžasná zkušenost. Přiznám se, kam se na tohle hrabaly státnice či maturita, kde u toho máte klid :)

Velkomoravský koncert IV 

Večer v pět potom ještě na Velkomoravském náměstí ve Starém městě hrál již čtvrtý ročník Velkomoravského koncertu, jehož hlavními hosty byla Aneta Langerová a Jiří Pavlica spolu s Hradišťanem. Nejprve pár slov k náměstí. Staroměšťáci, musím říct, že gratuluji. Věřím tomu, že to tam bude vypadat, až to bude celé hotové, úžasně! Konečně máte místo, kde se mohou konat různé akce a události, konečně máte kostel. Někdo říká, že to je hnusné betonové cosi, ale mně se to líbí. Skutečně je to stavba, která je vidět již z dálky, je monumentální a architektonicky zajímavá. Taktéž to napojení na Památník Velké Moravy a ty toalety dole... Super! Moc se těším, až to budete mít celé hotové. Kostel zevnitř taktéž nádherný a s představou, že skrze ty veliké okna budou na podlahu dopadat paprsky Slunce... Moc se mi to líbí. Jen tak dál :) 

Kostel Svatého Ducha

Hradišťan s Anetou Langerovou

Co se týče koncertu, tak krom hlavních hostů zde vystoupili i CM Balešáci, sbor Viva la musica, Radim Vojtek a Prokop Siostrozonek. Vše potom natáčela TV Noe. Jedna z písní, kterou shodou okolností zpívali úplně všichni účinkující, se pak musela přetáčet znova a to kvůli chvilkově nefungující technice. Píseň ale stála za to, takže si myslím, že všichni diváci byli jen rádi. Aneta Langerová byla úžasná! Je krásná a má skutečně silný hlas. Pravá česká superstar! Největším hřebem večera potom bylo spojení písně Hradišťanu Voda má a písně Anety Langerové Voda živá! Po vystoupení si měli možnost návštěvníci koncertu prohlédnout i vnitřek kostela Svatého Ducha, jehož fotky jsou přiloženy k článku. Bohužel jen z mobilu. No a tímto bych to ukončil. Náročný víkend za námi, ale stálo to za to. A už za rok Slavnosti vína 2015! ;)

Interiér nového kostela ve Starém Městě

Rupert

Uršula si našla milence!

Meet Rupert!

Původně jsem zde snad i psal, že nemám to srdce zabíjet jim mladé, kdybych měl šneky dva, ale ukázalo se, že Uršula citově strádá a tak jsem požádal Romču o dalšího. Navíc se mi ozval člověk, který by měl zájem o mladé, takže se pokusíme i o vajíčka. I když tady to zatím asi vidím moc naivně. Pochybuji, že budou klást hned na požádání :D A pak taky... víc už mi jich Romča skutečně nedá, takže musíme množit :D 

Byli dva šnečci, Uršula a Rupert a byli velmi rozhádaní!

"Prosím, Uršulo! Vím, že jsem udělal chybu!"

"Já s tebou nemluvím, Ruperte!"

V pátek mi tedy dovezla Haryho a z toho se vzápětí pod mou nadvládou stal Rupert. Teď když už mám šneky dva, bylo potřeba jim udělat i hezčí výběh. Vzal jsem tedy větší akvárium a poupravil ho tak, aby splňovalo všechny šnečí standardy spokojenosti. A jak proběhlo po měsících odloučení jejich setkání? Uršula si nejdříve hrála na netykavku. Byla uražená a vůbec se s Rupertem nechtěla bavit. Rupert se vnucoval, omlouval se, že ji nechal odejít bez boje a přesně tohle zabralo. Po chvíli si našli společnou notu a nyní už jsou znovu šťastní, tak jako před měsíci, kdy byli ještě Hary a Lary :D 

"Ale já tě miluji a moc mě to mrzí! Prosím! Mám na důkaz své lásky skočit?"

"Myslíš to vážně? Dobrá, věřím ti! Neskákej! Odpouštím ti!"

Musím však opravdu potvrdit, že Uršula po jejich znovu setkání skutečně ožila a že jí jeho přítomnost opravdu prospívá. Ještě bych zde rád podotkl, že i když se jedná jen o “blbé“ šneky, všiml jsem si odlišných povah. Zatímco Uršula je svým způsobem chladnější a odtažitější, Rupert je její pravý opak. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že třeba když Ruperta přenáším, tak je poznat, že to, že se může jakoby proletět v dlani a to že ho někdo drží, se mu líbí a užívá si to. Holt, jsou to zvířata jako každá jiná. S odlišnými charaktery, vlastnostmi. Je krásné, že se dá tohle najít i, jak by někdo mohl říct, jen u “blbých“ šneků.

"Následuj mě, má lásko," řekla a odešli spolu do západu slunce.

Pořád lepší příběh jak Twilight!

Zpátky do školních lavic

Pokus číslo dvě. Snad bude poslední!

Máme tu září a s ním i nástup školáčků do škol. A co já O_o ? Příběh o tom, jak už jsem měl téměř hotové celé magisterské studium ve Zlíně na UTB, všechny zkoušky, “zápočty“, rozepsanou diplomku a kvůli jednomu s prominutím ****** u kterého mi ten úplně poslední zápočet nevyšel kvůli matematické chybě, kterou jsem si dokonce i sám během písemky našel, jen mi nezbylo dostatek času na to opravit jeden táhlý souvislý příklad a s ním spojený finální výsledek, zná většina mých známých. Tak blízko titulu Ing. a přitom tak daleko. Tehdy jsem si řekl, že už na to prdím, že ten titul je stejně jen pro mé ego a že to nemá smysl. Naštval jsem se, užil si poslední prázdniny a odjel do Kanady, kde vzniknul i tento blog, jehož původní název zněl Calgarské příběhy. Příběh to byl smutný, plný emocí, neštěstí, lásky a vášně, natočili podle něj dva hollywoodské filmy a pět Oscarů bylo na světě. Blablabla pád, realita.

Já se však vrátil zpátky, našel si práci v jedné Hradišťské společnosti a po té, co mě tolik lidí právě tam začalo oslovovat příšerným pane bakaláři, začala ve mně hlodat myšlenka, že takhle to přece nemůžu nechat. To, že mi na titulu nezáleží, byla jen má výmluva. Omluva toho, že jsem to tehdy vzdal a hned nenavázal jinde. Pak, jednoho krásného odpoledne, moje mamka uviděla reklamu na jednu školu v Praze, která umožňovala zvládnout magisterský titul v rámci jednoho roku, za předpokladu, že předměty, které jste měli na magisterském, korespondují s těmi jejich. Oni je buď uznají, neuznají, nebo Vás pošlou na přezkoušení. Zjistil jsem tedy, jestli tam mají obor podniková ekonomika a po té, co jsem se dozvěděl, že ano, rozhodnutí padlo velmi rychle. V podstatě do půl minuty. A to už jsem měl na příští rok jiné plány plné dobrodružství a cestování. No tak je zase o rok odložím. Už podruhé.

Po večerech strávených čtením sylabů, které předměty by se daly uznat (přece jen jsem měl opravdu hotové téměř všechny až na ten jeden) jsem měl seznam, který jsem odevzdal, a dál už to bylo v rukou budoucí školy. No nebudu Vás napínat, protože výsledek už je jasný z názvu. Takže jsem tam. Neuznali mi jen dva předměty a u těch jsem to tak nějak čekal. V říjnu nastupuji na obor Řízení podniku se zaměřením na Obchod a marketing. Samozřejmě bylo potřeba udělat víc věcí, než jen vše z pohodlí domova, ale o tom se zmíním až v konkrétních článcích zaměřených hlavně na prázdninové výlety.

Budoucnost je tedy nejistá. Jisté je jen to, že bude dost těžké chodit do práce a o víkendech do školy, která je navíc cca 300 km daleko, ale to bych to nebyl já, aby to nebylo komplikované. Držte mi tedy pěsti!