Victoria Trip (Výlet no. 5 část druhá)

Může to snad být ještě lepší?

V minulém článku jsme se na konci vydali k trajektu, abychom se dostali na Vancouver island. Pokud však nedorazíte na nástupiště do trajektu minimálně půlhodiny před vyplutím, může se stát, že vám prostě zruší rezervaci. A věřte, že rezervace sama o sobě je pěkně drahá záležitost. Tudíž jsme jeli tak rychle, jak jen to šlo. A že to bylo rychle. Nakonec jsme naštěstí dorazili včas a po čtyřiceti minutách čekání jsme konečně vjeli dovnitř. Pro mě opět jedno poprvé. Plavba trajektem. Kolem létali racci, lidé se váleli na palubě a v samotné lodi jste mohli najít všechny možné obchůdky se suvenýry, oblečením či si třeba jen jít koupit kávu. My jeli ve starším typu zvaném Spirit of Vancouver Island. Existují však i novější typy s názvem Coastal Celebration. Plavba ubíhala docela příjemně, obzvláště pak po té, co jsme proplouvali mezi malými ostrůvky, a ve výsledku trvala necelé dvě hodiny.

Nová ferry

Lístek do trajektu

Musím říct, že jsem se na tohle místo opravdu těšil. Už když jsem pracoval u Caesara, řekl mi Marty, že kdybych měl navštívit jedno jediné místo v Kanadě, má to být Vancouver island. To samé pak Clayton v Boston Pizze a tak má očekávání byla opravdu obrovská. Teď hned ze začátku chci říct, že ostrov se mi velmi líbil a miluji ho, ale popravdě… ono to tam vypadalo jak v České republice. Lesy, louky, jezera. Já jsem byl normálně doma. Shahzad však byl daleko více nadšený a po celou dobu opakoval, jaká krása kolem nás je. V tu chvíli jsem si uvědomil, v jak nádherné zemi vlastně ve skutečnosti žijeme a že to není taková samozřejmost, za kterou to, co kolem nás v ČR je, všichni považujeme. Asi po 30ti minutách jsme dorazili do hlavního města BC, Victorie. Tohle město ani není tak veliké (má něco přes 300 000 obyvatel), ale oplývá neuvěřitelnou atmosférou, lehce i historií a takovým příjemným poklidem.

Loděnice

Shahzad s Adrianou

Já a Shahzad

Vzhledem k tomu, že žena, Adriana, u které jsme couchsurfovali byla Shahzova spolubydlící z Waterloo a jako bonus měla v ten den narozeniny, zamířili jsme si to do zdejší likérky, abychom koupili nějaké to vínko. A aby všechno neplatil jen Shahz, rozdělili jsme si platbu. On platil červené, já bílé. A co se nestalo. Prodavačka po mně chtěla občanku. V provincii, kde je povolena konzumace a prodej alkoholu od osmnácti. Musím se přiznat, že mě to docela zaskočilo, vzhledem k tomu, že už mám v podstatě dvacet pět. Zaplatili jsme a vyrazili k Adrianě do bytu, kde přišel další šok. Její čtvrť vypadala, jako by z oka vypadla mému městu. Takže nejen že jsem v České republice. Já jsem dokonce i v Uherském Hradišti! Pocit domova byl maximální. Vyzvedli jsme tedy Adrianu a vyrazili do hospody slavit.

Výšlap

Sejde se Čech, Kolumbijka, Britka, Pákistánec a Jihoafričan v Irské hospodě v Kanadě. Ne, tohle není začátek žádného vtipu. To je jen ukázka multikulturalismu, kterým tahle země oplývá, a musím se přiznat, že se mi to líbí. Všichni se spolu baví jen tak, bez předsudků, bez jakékoliv diskriminace a nikoho nezajímá, jakou barvu pleti máte. Jo a mimochodem. Všech pět pilo Pilsner Urquell.

Dalšího dne jsme měli díky Adrianě naplánovaný úžasný výlet. Vydali jsme si to autem k nedalekému zálivu, kde jsme si pronajali dva kajaky a já tak měl další poprvé. Plavba v kajaku a ještě k tomu v Pacifickém oceánu. Co víc si přát. Samotné pádlování a všechno okolo jsem si představoval daleko složitější, ale ve skutečnosti to nebyl až takový problém. Kolem nás se plavily loďky a sem tam bylo dokonce možné zahlédnout tuleně. V jednu chvíli jsme se zastavili kdesi uprostřed zálivu, v pozadí lesy a my vytáhli naše kokosové tyčinky, vykládali si a vyhřívali se v našich kajacích na sluníčku. Tohle přesně odpovídalo mé nejdokonalejší představě pohody.

China Town

Po dvou hodinách jsme se vydali na břeh a do zdejší restaurace naobědvat se. Tím však naše aktivity neskončily. Přišel na řadu menší výšlap do kopců s výhledem na lesy a oceán. Musím se přiznat, že tohle mi velice chybělo a lehce mi to připomnělo můj trip po Beskydech. I když ten byl daleko náročnější, vzhledem k tomu, že trval 4 dny, tahali jsme sebou všechny věci a spali pod širákem. Zpět však k našemu výšlapu. Cesta tam i zpět trvala asi hodinu a půl a zdejší stezka byla jak pěkná, tak nenáročná. Bylo však na čase vydat se domů.

Hrádek, kde se natáčely Malé ženy

Místo, kam se ubytovává královna

A tam v pozadí za oceánem jsou vidět vrcholky hor z Washingtonu

Vzhledem k tomu, že byly Velikonoce, bylo pro Adrianu důležité jít na večerní mši. Dovezli jsme ji tedy do jejího bytu, kde se převlékla, zavolala mamince, se kterou tam měla namířeno, ale když se chystala vyrazit, zjistila, že její klíče, od auta i od domu (na jedné klíčence), jsou pryč. Ať hledala, jak hledala, nemohla je najít. Začala panikařit. Shahz se šel podívat, jestli ji nevypadly v autě, ale tam je taky nenašel. Adriana zavolala dokonce i do loděnice, kde jsme si půjčovali kajaky, ale nikdo nic neviděl. Prostě se po nich slehla zem. Shahz tedy nabídl, že ji i její maminku do kostela zavezeme. Já bych tam měl jít taky a přiznám se, že jsem v tu chvíli měl trochu výčitky. Přece jen to byly Velikonoce, ale do Victorie se podívám jen jednou a bylo tam stále tolik co k vidění. Vysadili jsme tedy Adrianu i s její maminkou u kostela a sami se vydali do zdejšího downtownu.

So cute

Výhled z Mount Tolmie

Ten byl v noci absolutně odlišný, než přes den. Tak krásně atmosferický, pohádkový. Na budově parlamentu byly stovky světýlek, zatímco hned vedle byly ukotveny spousty lodí ve zdejším přístavu. Byl to nádherný pocit být zde. Dokonce i zdejší China Town, ač byl velmi malý, se mi líbil daleko víc jak ten z Vancouveru či ta vyblitina z Calgary. Po návštěvě čínské restaurace jsme se vrátili zpět pro Adrianu a ta mi pověděla, jak odlišné jsou zde mše. Tahle konkrétní byla například 3 hodiny dlouhá a během ní se popíjelo víno, nebo si lidé navzájem umývali nohy. Asi by to byl zajímavý zážitek, ale přece jen upřednostňuji spíše ty naše.

Butchart Gardens

V neděli nás vzala Adriana na projížďku po méně známých místech Victorie, které však byly o to zajímavější. Viděli jsme tak palác, kde je ubytovávána královna při svých návštěvách Victorie, hrad Craigdarroch, kde se natáčel film Malé ženy (Little Women z roku 1994), vzala nás do přístavu zvaného Oak Bay Marina, kde můžete vidět na 100% tuleně a dokonce si je i nakrmit, ale i třeba na horu Mount Tolmie s úžasným výhledem na celé město, či místní univerzitu. Po projížďce jsme se s Adrianou rozloučili a já se Shahzádem se vydali na místo, které je pro Victorii tak typické: zahrady. Celkem můžete na ostrově najít tři. My se vydali do těch zvaných Butchart Gardens. Pravdou je, že tohle místo bylo takový menší ráj na zemi, ale nejsem si jistý, jestli to za to drahé vstupné stálo. Každopádně můžeme říct: „Byli jsme tam!“ Poslední naše návštěva byla u hradu Hatley, který byl pro mě důležitý hlavně z toho hlediska, že se u něj natáčela trilogie X-manů a sám hrad posloužil jako škola mutantů profesora Xaviera. Dokonalé. Pak už jen downtown za denního světla a večer první odpočinek za celou tu dlouhou cestu.

Tulipány d Downtownu - lehká moderna

Škola profesora Xaviera - Hatley Castle

Budova parlamentu

Pouliční umělec

Jedna věc, typická pro mě a mou rodinu je, že všude kupujeme magnetky a ani Victoria nebyla výjimkou. Abych je však sebou nemusel všude tahat, schoval jsem tašku, ve které jsem je měl umístěné, pod sedadlo spolujezdce. Když jsme pak vystupovali před Adrianiným domem, zjistil jsem, že se mi z tašky vysypaly. Začal jsem je tedy nahmatávat a v ten moment jsem našel ještě jiný poklad. Adrianiny klíče. Ty jsme tedy večer vrátili a za popíjení vínka pak všichni tři, já, Shahzad i Adriana, sledovali fotky z krásně prožitého týdne. Dalšího dne už jen menší drama s nepovedenou rezervací na trajekt a dlouhá, 15ti hodinová cesta zpět do Calgary. Ale to už je nepodstatný aspekt. Důležité je, že jsem prožil jeden ze svých nejlepších týdnů v mém životě a ironií osudu je, že v podstatě s cizími lidmi. I když ono je to vlastně krásné. Těším se, co přijde příště J