Hmyzí mlsání

Mňami!

Včera, 26. dubna od 15:00 hod. na 2d baru proběhla již počtvrté akce Hmyzí mlsání, kterou pro všechny připravila Erika Prokešová. V rámci této hostiny byla možnost ochutnat cvrčky v karamelu, pikantní červy zvané Zophobas, sarančata v medové marinádě, moučné červy na česneku, kapsičky s překvapením (samozřejmě hmyzím), restované šváby na másle a potom, pro ty nejodvážnější i moučné červy živé. O tom, že to byla akce úspěšná, svědčí i oznámení, že bylo spotřebováno všech 400 porcí, které byly pro návštěvníky připraveny. Bylo zajímavé dozvědět se všechny ty informace ze světa entomofágie, které se týkaly přípravy těchto pokrmů, toho, že v České republice vlastně ještě neexistují pořádně zákony, které by se na entomofágii vztahovaly (ač už jsou již v přípravě) a vlastně i to, že pokud byste v naší zemi hledali třeba hmyzí restauraci, pravděpodobně byste byli neúspěšní. I právě proto je skvělé, že tyto zatím ojedinělé akce existují.

A jak jsem se k tomu dostal já? Společně s Hopim a Kačkou, kteří jsou oba z Brna, jsme se dohodli, že pokud bude dobré počasí (což naštěstí bylo) vyrazíme právě na onu ochutnávku hmyzáků. Po jedné hodině tedy oba dorazili vlakem do UH a po krátké procházce po centru města a podél řeky jsme se vydali směrem k 2d baru. Tam jsme se dostali jako jedni z prvních a tudíž jsme měli možnost ochutnat od všeho něco, ač jsme s tím zpočátku měli docela problém. A to už jen vůbec se těchto pokrmů  dotknout. I když to se týkalo jen mě a Kačky. Hopi už měl nějaké ty hmyzí zkušenosti za sebou. Nicméně strachy jsou od toho, aby se překonávaly a tak postupným otužováním se od kapsiček, u kterých nebylo vidět, co je vevnitř, jsme se dostali až ke švábům a ve finále pak i k sarančeti, které vypadalo ze všeho nejděsivěji. No, a když už jsem byl v tom, rozhodl jsem se vyptat si i ty živé, moučné červi, kteří byli překvapivě velmi chutní a které si pak nakonec dala i Katka s Hopim. Je zajímavé, jak se člověku během jedné hodiny posunou hranice a názory na tématiku hmyzích pokrmů. Zkoušel jsem pak donést nějaké ty cvrčky na ochutnávku i domů rodičům, ale jediný, kdo se chytl, byl můj bratr a i ten potvrdil, že to je velmi dobré.

Pokud Vás tedy hmyzí mlsání zaujalo, věřte, že se bude chystat i jeho páté pokračování, které by mělo být někdy na podzim. Určitě doporučuji, protože to stojí rozhodně za to!

Dodatek: Fotky jsou od nás všech, hlavně tedy Katky :)

O knize...

Ztracený sen?

Minule jsem své vyprávění zakončil příjezdem z Prahy, kdy na mě v e-mailu vyčkávala neočekávaně očekávaná pošta. Abych to však ještě celé nějak shrnul, než se pustím do toho, co v ní vlastně stálo, tak... v lednu jsem dělal korektury svého příběhu, který jsem chtěl vydat jako knihu. Trenz, se stejným snem a stejnou situací pak objevila docela zajímavou a úspěšnou agenturu Mám talent, která se pouštěla i do zastupování nových, neznámých autorů. Na konci února jsme tedy oba dva své rukopisy zaslali a po té už nám jen zbývalo vyčkat si na posudek, zda nás zastupovat budou, anebo nikoliv. No a mně tento posudek došel právě v neděli 23. března. Z podnadpisu je již asi jasné, jak to celé dopadlo.

Nedoporučuji k zastupování!

Nachází se zde však jedno velké ALE! Prvně musím paní/slečnu hodnotitelku velice pochválit, protože konečně jsem od někoho dostal konstruktivní kritiku tak, jak jsem si ji vždycky představoval. Dala si skutečně záležet a dílko mi rozebrala po všech stránkách a to velmi dopodrobna. V podstatě nenechala kámen na kameni. Jsem rád, že příběh, charaktery postav, či atmosféra jednotlivých scén prošla bez problémů. To podstatné, co však neprošlo a kde nastala chyba, je prý mé občasné, špatné vyjadřování. Doslova to prý vyznělo, jakoby text psalo vícero lidí, kdy některé části jsou výborné, zatímco jiné nikoliv. A když mi na příkladech ukázala, co tím myslela, musel jsem jí dát za pravdu. S hodnotitelkou jsem si po té ještě psal a musím říct, že mi docela nalila naději do žil. Řekla, že má určitě smysl na tom ještě zapracovat a vyvarovat se daných chyb a to mám také v plánu udělat. Jen tedy můj momentální časový harmonogram mi to příliš nedovoluje a tak jsem byl nucen zatím uložit své dílko k ledu. Ale ne na věčnost. Jen prozatím! 

Co se týče Trenz, tak ta se pak své hodnocení dozvěděla o den či dva později. A jak dopadla? To se snad jednoho dne dozvíte na jejím blogu zde. ;)

Bude mít tento příběh dobrého konce? To ukáže až čas...

Praha

LC sraz, mnohá setkání a šoky

Možná to málo kdo ví, ale jako velký fanoušek hry Tomb Raider jsem kdysi před devíti lety založil internetovou stránku www.ladycroft.cz (tehdy ještě na webuzdarma), která měla fungovat jako propagace mých vlastních levelů z editoru Tomb Raidera a zároveň informovat návštěvníky o novinkách z nového dílu s podtitulem Legend. Osud tomu chtěl, že se to celé rozrostlo v něco většího a já díky tomu měl možnost potkat mnoho skvělých lidí, které dodnes považuji za jedny z nejlepších přátel. Každopádně v rámci stránky jsme začali pořádat srazy fanoušků TR a právě 22. března 2014 se konal sraz s pořadovým číslem 9.

Co jsem nečekal, bylo to, že hned po příjezdu do Prahy udělám menší nákup jedné herní série. Když jsem totiž přijel na Florenc, už z autobusu jsem si všiml, že constantine s Ari sedí v tamější kavárně. Zamířil jsem si to tedy k nim a Ari hned na mě: „Víš o tom, že na Steamu teď mají velký výprodej ságy Prince of Persia?“ Kdo by odolal, že? Jenže nastal problém, že ona akce končila za 10 minut, já neměl na steamu žádný kredit a navíc, můj mobil nemá žádný přístup k internetu. Co teď? No naštěstí díky Ari a jejímu mobilu jsme všechno cca minutu před koncem stihli a série byla má. Avšak byl to boj! 

A teď zpět ke srazu číslo 9. Ten se odehrával až den následující a to v sobotu! Pro mě osobně byl tento sraz velmi důležitý, už jen vzhledem k tomu, že dvou minulých jsem se bohužel nemohl z různých důvodů (Kanada, práce atd.) zúčastnit a tudíž jsem některé lidi neviděl skutečně dlouho. Spousta her, které jsme zde hráli, pro mě byly taktéž novinkami a pozor! Kdyby dorazili všichni ti, kteří přislíbili účast na facebookové události, měli bychom asi největší účast v historii. To se však nestalo, což jsme se dozvěděli hned na počátku srazu na stanici metra zvané Muzeum, kde vše odstartovalo. A kdo že sem tedy dorazil? Já, Arakanga, pan constantine, Fil a Potkanka. Čekali jsme ještě na další lidi, ale ti ani neměli slušnost ozvat se, že nakonec nepřijdou. Teda krom SeXeny. Ta se omluvila přes sms, domluvili jsme se, že se sejdeme až v neděli a její neúčast plně chápu.

Velká část srazu se odehrávala opět v kavárně Vypálené koťátko, ve které byl již sraz minulý. Přece jen, místo to bylo ověřené, příjemné, s vhodnou atmosférou a osvětlením pro činnosti, jež se měly dít na našem setkání. Jo a ty činnosti nejsou žádné prasárny, nebojte se! Měly se hrát TR hry! Posadili jsme se tedy k velkému stolu, já s constantinem zády ke všemu křehkému, tak abychom to mohli shodit a způsobit tím apokalypsu nevyčíslitelné hodnoty, Ari, Potkanka a Fil naproti nás. Udělali jsme objednávku u číšnice (káva a čokoláda to jistily), vyfotili několik fotografií a pustili se do první hry. Střelení žloduši!

Všichni ji již hráli před tím, jen pro mě to byla novinka. Nicméně hra to je tak chytlavá, že se do ní člověk dostane velmi rychle. Vznikla na motivy “Střelených kachen“, jen místo kachen se zde odstřelují nepřátelé z Tomb Raideru! Každý si tudíž vylosoval svého zloducha a šlo se na odstřel. Mezi našimi záporáky jsme tak mohli narazit na paní zombie Amelii Croft (největší zlodušku celé TR série), Karla, Sophii, Pierra, Larsona, císařovnu Himiko (je naší povinností Vás chránit, císařovno), Boaz a Natlu. Nejlepší na hře bylo to, že spousta zloduchů bylo falešných (nikdo za ně nehrál) a když tedy některý z hráčů skončil, neřekl to ostatním a prostě hrál dál. Tudíž jsme nevěděli, kdo ve hře ještě je a kdo ne, že constantine? :D Po dlouhém souboji odstřelování to nakonec z finální dvojice Karel vs Sophia vyhrál/a... (famfáry) Sophia! A to jsem byl já! Jinými slovy štěstí začátečníka v praxi.

Po objednání Marocké Whiskey (překvapivě to je čaj) jsme se pustili do hry druhé, zvané SaboTR. Tato hra je též velmi zábavná a opět se jednalo o mou premiéru. Rozhodlo se, kdo bude klaďas a kdo sabotér (samozřejmě vše tajně) a začalo se hrát. Já ovlivněn hrou minulou (Karle, Karle...) jsem bohužel svou chybou způsobil absolutní a pro nás devastující vítězství zákeřných Sabotérů Potkanky a Fila, kteří nám nedovolili se ani přiblížit k pokladu, o nějž v této hře šlo. Nu což. Příště se těšte na odvetu! My to tak nenecháme!

Když pak vzduchem zazněl zvuk zaškručení břicha, rozhodlo se, že je čas zajít si do tamější bageterie na oběd. Každý si tedy něco koupil (Já samozřejmě ne. Přece nebudu podporovat tyto korporátní společnosti atd. atd.) a v poklidu se najedl. Mě však nadchla místní výzdoba stěn s příběhem o tom, jak bageterie vznikla, o novinářích, kteří přišli o práci, a o tom, jak je spasil nápad umisťovat krátké zprávy právě na obaly od baget. Po obědě následovala krátká zastávka v japashopu, kde někteří neodolali literatuře vystavené v poličkách a hned na to už se zamířilo do nejtradičnějšího místa všech našich srazů – Dejvické čajovny, kde voda tekla!

A to doslova. Ono totiž pan constantine nám celý den hučel do hlavy, že bude pršet a ono po celou dobu ne a ne, tedy až do momentu, kdy Potkanka spáchala rituální obřad deště, při němž se pálila nevinná skořice z čaje Filova! S Ari jsme se tomu pokusili zabránit dýmkou míru, ale již bylo pozdě a stejně pršelo. Constantine se usmál, že měl pravdu a život šel dál :D

V čajovně se diskutovalo o mnohém. O tom, jak udělat kolečko z dýmu, o animé, o ponících (Ne! Teď není čas na písničku!) a o mnohém dalším. Po čajovně nás čekala ještě premiérově návštěva hospody... I když počkat! Jednou jsme přece byli v té Steampunkové v Holešovicích. Takže bez premiéry. Nevadí. Dali jsme si pivko, Fil osolil stůl a podlahu, které byli do té doby nejedlé a opět se diskutovalo o životě a jiných věcech.

Inu, nachýlila se hodina a v metru skončila naše skupina. Každý vystoupil, kde potřeboval a tím se náš sraz zakončoval!

Každopádně už teď se moc těším na jubilejní desátý sraz, protože pokud bude alespoň z části takový, jako tento, budu nadmíru spokojený :) 

Dalšího dne jsem se pak na stejné zastávce (opět Muzeum) sešel se SeXenou. Na tohle setkání jsem se taky moc těšil, neb od výstavy Hvězd stříbrného plátna, která probíhá v Brně na Letohrádku, jsme se neviděli. A tak jsme vyrazili k jedné hospůdce poblíž Václavského náměstí, kde ještě 15 minut neměli otevřené a protože jsme alkoholici největší, čekali jsme tam před dveřmi v dešti, větru a zimě, dokud neotevřou. Když otevřeli, sedli jsme si k oknu, objednali grog a vykládali. A že jsme si toho měli co říct. SeXena se mi svěřila se svým novým životním stylem a já byl v šoku. I když osobně zastávám názory, že každý ať si žije tak, jak mu vyhovuje. Žij a nech žít. Větší šok na mě však čekal doma po příjezdu, kdy jsem na svém mailu objevil zprávu od agentury s hodnocením rukopisu, který jsem jim cirka před měsícem zaslal. Stálo v něm totiž, že ...

Pokračování příště ;)