Sice tu měl být článek o Itálii, ale ten je na delší povídání a tak sem přidám alespoň něco kratšího, co zároveň můžete ještě stihnout, pokud na tento článek narazíte včas. Jedná se totiž o noční prohlídky ZOO a zámku Lešná, které rozhodně stojí za vidění a to už hned z několika důvodů!
Za prvé – Noční ZOO. Kdy jindy máte možnost prohlédnout si ZOO během tmy? Vidět noční zvířata, které přes den spí, ale v noci jsou aktivní? Tahle příležitost má vskutku něco do sebe.
Za druhé – průvodcovské prohlídky! Kvalita. Každých deset minut jde průvodce se skupinkou lidí, vykládají vám o jednotlivých druzích zvířat, které zrovna míjíte, jejich příbězích spjatých se ZOO, osvětluje je baterkou a mluví i o samotných výbězích a celkové historii zoologické zahrady. Navíc, pokud se Vám někde u nějakého výběhu zalíbí, není problém se zastavit, pokochat se a počkat si, až přijde další skupinka s jiným průvodcem, ke kterému se pak můžete lehce přidat a vesele pokračovat.
Za třetí – osvětlení. Kouzlo hořících pochodní, lidé – rodiče s dětmi nesoucí lampiony, to vše vytvářelo jedinečnou atmosféru nočního dobrodružství.
Jednoduše chválím tuto akci a to moc. Stálo to za to! Co se týče mého vlastního příběhu, původně nás mělo jít několik, ale nakonec jsem šel jen já s kamarádem, protože všichni odpadli. A jak jsme tu cestu měli hezky naplánovanou. Takže... vyjeli jsme trochu později kvůli volbám, vyrazili na vlak se třemi přesedáními a potom vesele na autobus. První úkol, dostat se tam, byl splněn.
Přidali jsme se ke skupince začínající v sedm hodin, ale brzy jsme zjistili, že tohle je na delší dobu, než jsme si původně plánovali. Odjezdy busů nazpět atd. byly problematické. Museli jsme se trochu předbíhat. I tak jsme viděli mnohé. Tuleně, zebry, slony. Moc se mi líbilo i hlavní letošní lákadlo – tzv. zátoka rejnoků. Když jsme po nějakém čase dorazili do sekce Afrika, uvědomili jsme si, že bychom vůbec nemuseli stihnout noční prohlídku zámku a tak jsme utíkali a utíkali, (kdo zná ZOO, ví, že to není úplně blízko, obzvláště když na to máte jen 5 minut) jenže dost na kvap, protože nám přímo před nosem zavřeli dveře. Naštěstí, paní stála přímo za nimi a tak nás po menším prosení a konstatování faktu, že běžíme až ze samotné Afriky, nakonec pustila. Zámkem nás pak provedly manželka pana Seilnera, paní Seilnerová, její tchýně, jejich společná služebná nás měla pohostit výborným jídlem, ale bohužel nestihla vyleštit příbory, následovala poslední majitelka zámku – bohužel si nevzpomenu její jméno, ale vůbec nevypadala tak, jak byla znázorněna na obraze a vše nakonec zakončila dětská vychovatelka. Ten zámek byl luxusní! Na svou dobu tak dokonale vybavený – splachovací záchod, podlahové vytápění, tajné dveře, vnitřní telefon. Uměl bych si tam představit bydlet i dnes :)
Když bylo po všem, ještě jsme chvíli pochodovali tmou noční Zoo, ale už byl čas vyrazit na poslední autobus, který nám ale tak nějak nejel. Respektive mi nestáli přímo u zastávky a bus přijel o pět minut dřív, takže ani nezastavil a jen pokračoval směle dál. A my... no my tak nějak uvízli. Nastala nová premiéra v mém životě. První stopování. I když jen tak nějak na půl, protože jsme odchytávali lidi vycházející ze ZOO, jestli náhodou nejedou do Zlína, nikoliv auta. A světe div se, po první panice: „Ty se jich ptej!“ „Ne, ty se jich ptej, máš víc zkušeností s mluvením s lidmi“, se nám podařila odchytit paní, která dokonce pracovala na FAME. Ano, má historie mě opět dostihla. No vzala nás do auta, povykládali jsme o starých známých učitelích a už nás vyhodila na první MHD zastávce. Odtamtud jsme v klidu dorazili do Otrokovic a z Otrokovic už do UH.
O půlnoci doma jak na koni. Doprava využita na 100% - vlaky, busy, MHD, stopy a hlavně vlastní nohy. Kdo by chtěl taktéž něco podobného zažít, má ještě jedinečnou šanci a to zítra 17. října a pak. Pak snad až za rok. Stojí to však za to :)
Dodatek: V poslední době mám opravdu talent dělat hnusné fotky! Je to fakt mnou nebo už potřebuji nový foťák?
.jpg)
