Poslední den v práci

Bylo to smutné… anebo vlastně ne.

Nastal opět čtvrtek, počátek mého pracovního koloběhu, ale už když jsem vstoupil do kuchyně, pocítil jsem, že je všechno jinak. Všichni totiž věděli. Jen já ne. A to, že pátek bude můj poslední pracovní den. První, kdo mi to ohlásil, byl John u oběda. Zvláštní, že ač mě znal ze všech nejmíň, jako jediný pochopil důvody, proč jsem tu výpověď dal. Když jsme dojedli, šel jsem na své pracoviště. Tam za mnou v mžiku dorazil Marty s tím, jakou výbornou zprávu pro mě má. No už jsem to věděl, ale aspoň mi to potvrdil.

Ten den jsem se tam cítil příšerně. Každý se na mě díval, jako kdybych zrovna vyvraždil všechny děti z nějaké mateřské školky. Ano, protože přesně tohle je dokonale srovnatelné s výpovědí z pozice umývače nádobí. Když pak den končil, byl jsem rád, že jsem alespoň Dennymu mohl vysvětlit své důvody. Protože on si myslel, že to je proto, že nenávidím Kanadu. Ještě teď se tomu směju :D

Poslední den, v pátek, už mi pak bylo úplně všechno jedno. Bude to „busy day“? Tak ať je! Vlastně jsem to tak i trochu chtěl. Jak říkal John: „It will be fun“ (Bude to sranda). A ona byla. Během dne se se mnou někteří loučili (Marty, Paul, Denny, John) jiní zase ne, protože měli dostatek práce s oslavováním mého odchodu. Ano, mluvím o Nancy. Jak já tuhle Číňanku nesnášel. A ona nesnášela mě. No teď už je to jedno. Celý ten večer jsem však vůbec neměl pocit, že to je naposledy. Jak dlouho jsem na tento den čekal. Vlastně už od prvního týdne po mém nástupu jsem se na něj těšil. Jaký úžasný pocit to bude odcházet odsud naposledy. A on nebyl. Jediné, co jsem cítil, byla obyčejná prázdnota. Nic víc. Bylo mi to prostě fuk. Alespoň, že Denny mi dal na rozloučenou steak a bramboru.

Julius Caesar

Dodatek: Ještě tam budu muset jít pro poslední šek. Ale to bude takové příjemnější.

Dodatek 2: Té noci jsem našel na zemi mobil. Blackberry. A taky jsem ztratil rukavice. Je to snad  nějaký druh znamení?

Dodatek 3: Tohle vše se už událo cca před týdnem. Ano, jsem velmi pozadu se vším.