Doslova
Vzhledem k tomu, že jsem momentálně nezaměstnaný, tak
hledám přivýdělky, kde se dá. A jeden z těchto přivýdělků se mi naskytl
právě tuhle sobotu. Na kijiji jsem našel práci na soboty, zvanou T-shirt
presser. Tak by mě zajímalo, co si myslíte, že to vlastně je? Já si třeba
myslel, že to je o tom dělat potisky na trička. Dokonce jsem si tahle slova
vykopíroval na youtube a to mi vyhledalo chlápka, co si dělal potisk na své
černé tričko. Doslova mě to v tom utvrdilo. Tuhle práci jsem prostě musel
mít! Odeslal jsem tam tedy životopis, cover letter a nic. V pátek se tam pak
objevila nabídka znova, tak jsem si řekl, že se trochu vnutím a opět jsem
poslal vše potřebné. Kýženého výsledku se mi dostalo až v sobotu v 10
dopoledne, kdy mi zazvonil telefon.
Hlas v něm byl hluboký. Pravil mi: „Byl jste to vy, kdo
mi odpověděl na inzerát?“ Odpověděl jsem ano. Domluvil se se mnou, jestli bych
se nemohl dostavit ve 12:30 k němu a že mě zaučí. Byl jsem šťastný.
Doslova. Nejen, že to může být velmi zajímavá práce, ale mně tam vedou i přímé
autobusové spoje. A od baráku. Pro jistotu mi ale ještě jednou poslal e-mail
s adresou, kam se přesně dostavit. A já viděl tu mailovou koncovku. @Avaloncleaners.ca.
OMG, to bude nějaká čistírna. Proč by tam dělali potisky na trička? Pochybnosti
mě začaly nahlodávat. Na rychlo jsem si tedy udělal oběd, pojedl a vyrazil na
cestu.
Po necelých čtyřiceti minutách jsem byl na místě. Jen jsem
ten dům nemohl najít. Muž v telefonu mi řekl, že se mám dívat po hnědé
budově. Ještě, že tam bylo asi jen 8 hnědých domů okolo. Hledím všude možně. Vypadá
to tady přesně jak na google maps, ale Avalon cleaners nikde. Tak tedy přejdu silnici a trochu opodál
to opravdu stojí. Jen na trochu jiném místě, než mi ukazovaly google mapy. No
co už. Vejdu dovnitř a nečekaně to je opravdu obrovská čistírna. Posadil jsem
se a čekal, kdy přijde muž z telefonu. Po chvíli dorazil a představil se.
Jeho jméno bylo Mark. Já udělal výjimku a pro jednou se taky představil svým
skutečným jménem a ne tím anglickým. Došli jsme na pracoviště, kde mi ukázal
vše tak, jak se má dělat. A já to sledoval a viděl, jak je to komplikované. Jak
složitě se to vše nastavuje a uvnitř v duchu začal panikařit. Doslova se
mi klepaly ruce. Už jen z toho, jaký byl puntičkář na centimetry.
Několikrát mě to nechal vyzkoušet, ale vždycky mi řekl: „Tohle ne!“ a posunul
to o půl cenťák. Jako neviděl jsem v tom žádný rozdíl. Nevadí.
Postupně mi představil celkem čtyři stroje. Jeden jakoby
napařoval a sušil rukávy košil, druhý dělal to samé, ale s límečkem a
takovým tím zalomením na rukávech, u třetího se celá košile nasadila na takové
tělo. Tam se vysušila většina a u čtvrtého se opět napravoval límeček, přičemž
se musela ona košile zapnout co nejvíce u krku. Tam jsou vždy ty nejhorší,
mnohdy i nejmenší knoflíčky a dírky. Vždycky jsem tohle zapínání nesnášel a po
dnešku ho nenávidím ještě více. I v momentě, kdy píšu tento článek mě z
těch kvadriliounů knoflíčků bolí prsty. Tohle byl koloběh, který se měl stíhat v intervalu,
ať nepřeháním, cca 90 vteřin s tím, že děláte dvě až tři košile naráz.
Jsou od sebe vzdálené asi 2 stroje. A pak se prostě jede. Jedna za druhou, vše
zakončené pověšením na ramínko. Měl by to stíhat jeden člověk. Já. No my na to
byly dva a stejně jsem to občas nedával. Zvláště v momentě, kdy jsem musel
zaběhnout pro další ramínka, když ty, co jsem měl, už došly. To se pak těžko
dohánělo. Obsluhoval jsem stroj 2, na půl 3, 4 a ještě jsem ony košile věšel. Hrůza!
Po hodině práce už jsem věděl, že tohle teda rozhodně dělat
nechci, a že bych se z toho asi po čase zbláznil. Navíc jsem si připadal
jak šnek oproti kolegům. Čekal jsem, že sám Mark uzná, že na to nemám, ale on
se mě zeptal, jestli to chci dělat a vlastně tak trochu počítal, že kývnu. Já
mu řekl, že se ještě rozhodnu, ale po chvíli jsem mu odpověděl, že ne. A
myslím, že jsem udělal dobře. Byla to zkušenost. Dozvěděl jsem se, jak se to dělá,
vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži, ale to stačí. Jede se dál. Za tři hodiny
práce jsem dostal 30 dolarů, tak jsem aspoň trochu pokryl tenhle nevýdělečný
týden. Ale už by to chtělo nějaký ten full time.
Žádné komentáře:
Okomentovat