Ano, myslím, že už nadpis mluví za vše. Nejprve se ale chci
omluvit, že jsem na blog nepřispěl delší dobu. Za prvé, nebyla nálada a za
druhé jsem dokončoval svou povídku Vévodkyně, která však není pro každého díky
brutálním scénám a tématům, kterým se dnešní společnost vyhýbá. Teď to zní, jako
kdyby to bylo, kdo ví jaké dílo, ale to není. Jen taková krátká povídka, do
které jsem dal, co jsem dal. K tématu se to trochu vztahuje, protože jsem to chtěl mít dopsané do 24. prosince. A teď zpět k Vánocům.
 |
| Vánoční stromek před mou jazykovkou |
Pro mě jsou Vánoce svátky klidu, míru, pohody a rodiny a
bohužel ani jednoho se mi nedostalo. Nejenom, že jsem byl zdeptaný a
zdeprimovaný neustálým neúspěchem z hledání práce (mimochodem, dneska už se mi
ozvali ze dvou prací. Všechno kitchen helpeři, na které jsem psal před
nedávnem. Jaká náhoda, že až v čase, kdy už mám jinou), ale i tím, že jsem
vlastně neměl jakoukoliv možnost spojit se s vlastní rodinou. Peter si
odjel, net máme od něho a zrovna v ten den jak na sviňu nefungoval. Tolik mušek zlatých. Naštěstí mám ještě takový chabý internet v mobilu,
a tak jsem byl schopný odeslat jim alespoň e-mail s přáním hezkých vánoc a to samé i pár
lidem na Facebooku. Veškeré tradice, které jsem dodržoval po celý život,
neproběhly, takže tento rok pro mě Vánoce opravdu nebyly. Sedl jsem si tedy v pokoji
a sledoval koncert Emilie Autumn, jejíž vystoupení alá Asylum mi přišlo docela
příhodné.
A teď k něčemu pozitivnějšímu. Když jsem se na
dokumentování halloweenské výzdoby tady v Calgary vyprdl, rozhodl jsem se napravit si reputaci
alespoň tou vánoční. Takže to nejzajímavější z okolních ulic mého bydliště najdete na následujících
obrázcích J
Žádné komentáře:
Okomentovat