Říkal jsem si, že když už jsem tady v té Kanadě, tak by
bylo vhodné si vylepšit trochu angličtinu. Přece jen, kde jinde, když už ne
v anglicky mluvící zemi? Jenomže… za prvé, sám se nedonutím (samostudium
nehrozí) a za druhé, lidé, se kterými mluvím, moje chyby opravovat nebudou.
Pokud si totiž někdo myslí, že život v cizině vás donutí naučit se
perfektně jazyk, tak jste hezky na omylu. Popravdě stačí jen pár frází na různé
situace a máte vystaráno. Dobrým příkladem
byl můj bývalý kolega z práce Jun, který je dokonce už i občanem, žije zde
5 let, ale jeho angličtina stála doslova za prd. Má angličtina až tak chabá
není, ale lepší by být klidně mohla. A tak mi nezbývalo nic jiného, než začít
chodit na jazykový kurz. A to skloubit s mými směnami v práci nebylo vůbec
nic snadného.
Jednoho večera jsem začal googlit a přišel na to, že
jazykové kurzy zde nejsou zrovna levnou záležitostí. Za pár hodin týdně zaplatíte
více jak 250 dolarů. A to není zrovna málo. Obzvláště pak pro chudé lidi, jako
jsem já. Rozhodně jsem za to nemínil tolik utrácet. Naštěstí, má dobrá kamarádka Šáruš,
která momentálně žije v Anglii, mi poradila, ať zkusím pohledat po různých
kostelech. Že tam by mohly být kurzy zadarmo. Dal jsem na její dobrou radu a ono
to vyšlo! Tímto jí opět děkuji J
 |
| First Baptist church of Calgary |
A co že jsem to tedy našel? První Baptistický kostel
v Calgary. Hned jsem jim tam napsal
e-mail, jestli můžu přijít, zeptal se, jak to probíhá apod. Na další den
mi odepsali, odpověděli na mé dotazy, a že nevidí žádný problém. Ať si sám
zjistím, jestli mi výuka vyhovuje. Zeptal jsem se i Jany a Veganovny, zda
nechtějí jít taky a ony souhlasily. Mohla by to být sranda.
Nastala středa, (Ano! Světe, div se! Ony ty kurzy byly
dokonce i v můj jediný volný den. Zázraky se dějí!) začalo se stmívat, venku
byla zima a nečekaně se nikomu jít nechtělo. Ani mně ne. Ale přece jen jsem to
považoval za unikající příležitost a tak i přes veškerou mou lenivost, která mě
doslova ochromovala, jsem se nakonec dokopal vylézt z postele a na
angličtinu vyrazit. Sám. Bez Jan. Jak nečekané! No to je jedno. Jediné, čeho
jsem se obával, když tam teda jdu sólo, bylo, že tam budu nejmladší a že
všichni ostatní budou Číňané (je jich tady v Calgary opravdu hodně). Už
jsem jich měl dost z práce a popravdě na ně začínám být trochu alergický.
Po patnácti minutách jízdy v autobuse a dalších deseti
minutách chůze jsem došel až ke kostelu. Nějak jsem ale nemohl najít místo,
kudy se vchází dovnitř. Vyzkoušel jsem snad všechny dveře, avšak byly zamknuté.
Říkal jsem si, že by tam mohl přijít i někdo jiný. Přece tam na kurzu nebudu
sedět sám? Nenápadně jsem sledoval lidi okolo, jestli náhodou někdo jako nebude
chtít jít taky dovnitř. Měl jsem štěstí. Netrvalo to dlouho a před kostelem se
objevila mladá asijská dívka. Zmateně tam stála, rozhlížela se okolo jako já a
tak jsem ji šel oslovit. „Nehledáš tady náhodou jazykový kurz angličtiny?“
zeptal jsem se. Překvapeně, že to vím, odpověděla ano. „Tak to je dobře, já
taky.“ Představili jsme se (jmenovala se Jenny), zjistili, že tam jdeme oba dva
poprvé a společnými silami kurz nakonec našli. Koho by napadlo, že se musí do
vedlejší budovy, tam výtahem do patra C a propojovacím tunelem zase zpět.
Prostě Kanada.
Na chodbě před třídou jsme se setkali s vyučujícím. Byl
to reverend Bill. Původem Brit s temnou minulostí. I když to jsem se
dozvěděl až později. Vysvětlil nám, jak to bude probíhat, co můžeme očekávat a
po té nás vyzval, ať vejdeme dovnitř. Když jsem vstoupil, myslel jsem, že mě asi
klepne. Samí Číňan, všichni starší 35ti let. Aspoň, že Jenny byla Korejka.
(Není to Čína. Není to Čína. Jen stejně vypadá.) Na začátku jsme se všichni představili
a já byl rád, že zdejší osazenstvo není tak arogantní jako jisté čínské
osazenstvo z nejmenované restaurace. Byli v pohodě a to bylo hlavní.
 |
| First Baptist church of Calgary |
Uplynuly už tři týdny od mé první návštěvy. Hodiny jsou
hlavně konverzace a to je přesně to, co jsem chtěl, protože důležité je mluvit,
mluvit a mluvit! Navíc se člověk dozví i spousty informací o Kanadě jako o tom,
kdo to byla Adrienne Clarkson, o národním zvířeti Bobrovi nebo i takové
blbosti jako jak se říká těm drobným mincím (1 cent – Penny, 5 centů – Nickel,
10 centů – Dime, 25 centů – Quarter, 50 centů half-dollar, jednomu dollaru – Looney a
dvoum dolarům Tooney). Nebo že dozen je tucet (12), ale Baker's
dozen (Pekařův tucet) už je třináct. Prostě takové prkotinky, co člověka
potěší, že je ví. Mimochodem, zítra jdu poprvé i ve čtvrtek. Njn, ta
nezaměstnanost má i nějaké výhody.
Dodatek: Pokud to náhodou někdo čte a zároveň bydlí tady v Calgary,
tak zde na tomto webu může najít informace o zmiňovaném jazykovém kurzu.
Žádné komentáře:
Okomentovat