Výlet no. 4 Kananaskis: Wedge pond

A opět to byla neděle

Musím se přiznat, že pro mě byl tenhle výlet trochu překvapením. Věděl jsem, že Jany ten víkend mají někam jet, ale jejich plán byl původně Banff a Gondola, kde jsem už před tím byl s Rajeshem a ač výhled s krajinou byli moc hezké, přece jen to nebyla až tak levná záležitost, abych to musel vidět znovu ve stejném ročním období. A tak jsem věděl, že s nimi určitě nepojedu. Jenže ráno mne vzbudila smska. Původně jsem si myslel, že to byla zpráva od Chelsei o tom, že se vrátila z BC. Byl jsem ještě na půl ve spánkovém deliriu a tak jsem se na ni ani nepodíval. Když jsem pak byl ale i prozvoněn, zjistil jsem, že to byla Veganovna. Ve zprávě stálo: „Nechceš jet na výlet?“ To už mi pak nedalo a tak jsem vstal z postele a vydal se za ní do obýváku. „Kam?“ zeptal jsem se. Kdo tuší, že správná odpověď byla Kananaskis, Wedge pond a poznal to z nadpisu, tuší správně :D Ihned jsem kývnul a začal se chystat na cestu, která měla nastat za hodinu a něco málo k tomu.

Po cestě v autě

Lorette Ponds neměly zamrzlou vodu

Celkem nás jelo 5. Já, Jana, Veganovna, Mike, který řídil, stejně tak jako u výletu no. 2 a Colin, který u nás tu noc přespával. Musím říct, že to stálo opravdu za to. Prvně jsme moc netrefili a tak jsme se alespoň prošli po stezce zvané Mount Lorette Ponds. Krajina byla moc krásná, ale je fakt, že to trochu působilo na jedno brdo. Navíc stezka vedla jen kolem dvou rybníků, které ač měly moc hezká zákoutí, přece jen na Wedge Pond neměly. Na některých místech dokonce voda nebyla ani zamrzlá, což potěšilo. Samozřejmě vzniklo spousty fotek. Po chvíli jsme nasedli všichni zpět do auta a vyrazilo se konečně ke správnému místu zvanému Wedge Pond.

Sluneční paprsky nás zahřívaly

Veganovna ve sněhu až po kolena

  

Tohle místo bylo už o poznání zajímavější. Stejně tak více pod sněhem. Naštěstí Slunce svítilo a zahřívalo nás, i když v jednu chvíli přišel i hodně silný, mrazivý vítr, až mě to donutilo nasadit si rukavice. Na nebi se nacházeli i velmi zajímavé mraky připomínající obrovské vzducholodě. Atmosféra tedy byla zajímavá. Rybník byl nečekaně zamrzlý, ale díky tomu jsme měli příležitost se po něm i projít a vyšlapat do sněhu velké CZ. Mike pak na něj vstoupil též a nad náš nápis vyšlapal své jméno. Jen je škoda, že si to neužíval tak moc jako my a hrozně pospíchal.

Mike zakončuje své jméno tečkou nad písmenem I

Panorama bylo úžasné!

Stezka vedla okolo celé lokace, avšak vychozená příliš nebyla. Občas jsme se zabořili až po kolena, hlavně Veganovna na to měla štěstí, nicméně byla to sranda. Chci znovu! Bohužel, já však musel jít na 5 do práce a stejně tak Colin měl nějakou práci, kterou musel ten den stihnout. A tak nás osud zavedl zpět do Calgary, což znamenalo, že výlet byl u konce. My si ho ale i přes jeho krátkost perfektně užili J Více takových!

Dodatek: Tenhle výlet proběhl již v únoru. Ano, jsem líný a tak jsem opět se vším pozadu.