Prokletý týden – dohra

Takže jen tak v rychlosti

Když jsem v neděli přišel do práce, naivně jsem věřil, že hadice na rozstřikovači bude opravená. Ach, já naivní dítko. Ale pozor! Vedení přišlo se skvělou náhradní variantou. Zahradní hadicí, ze které tekla jen studená voda. No umývání byla jedna radost. Vzhledem k tomu, že ještě navíc rozprašovala do všech směrů i celá má chodba pak byla taková… mokrá. A tomu všemu nasadil korunu ještě můj skvělý dishwasher kolega, (tenhle je nový, tudíž si ještě nepamatuji jeho jméno), který mi tam zanechal veškerý jeho bordel. On tam snad nedělal celé odpoledne vůbec nic, protože nechat po sobě tohle? A protože to byla neděle, běžně poklidný den, ale můj prokletý týden, proběhly za sebou tři velké narozeninové oslavy. Lidí jako smetí. Děkuji, osude! Ale jestli si myslíš, že se ti podaří zlomit mého ducha, tak to nepůjde tak snadno. Každopádně, já prodejná fuchtle, se zase nechal uplatit několika pivy a jídlem zdarma. Já vím, já vím…

Zahradní hadice s ledovou vodou

PONDĚLÍ DALŠÍHO TÝDNE

Prokletí zmizelo. Všechno zlo bylo odstraněno. Můj mycí rozstřikovač už byl v pořádku, Divon byl nahrazen Shannonem, což je skvělý uzavírač a restauraci zavírala Sam, která ji snad zavřela už kolem půl desáté. Krása! Večer jsem se vrátil domů docela opitý a na netu se mi pak vydařil husarský kousek, o kterém se však zmíním pro jistotu, abych ho nezakřikl, až někdy v budoucnu.

Ponaučení na závěr: Život dokáže být docela krutý, ale zároveň chvílemi i štědrý.  Je to prostě taková sinusovka. Jednou jsi dole, jindy zase nahoře. Jen je potřeba se odrazit od toho dna :)