O garážových výprodejích

Sem tam, čas od času, když se procházíte po ulicích, můžete narazit na malé cedulky upozorňující na garážové výprodeje někde v okolí. A sem tam, čas od času, se i vyplatí tyto garážové výprodeje navštívit. Lidé na nich totiž prodávají staré nepotřebné haraburdí, které vytáhly někde ze sklepa, anebo ho nahrazují jiným, novějším a tak se ho logicky potřebují zbavit.  To že to je ale haraburdí pro ně neznamená, že to je i haraburdí pro lidi, co nemají žádný nábytek, spí na zemi, jí na zemi, no a v podstatě na ní i žijí. Čili pro nás.

A tak jsme se před týdnem v sobotu rozhodli získat novou zkušenost s tímhle způsobem nakupování. Jana totiž na internetu našla, že se jeden garážový výprodej odehrává i přímo v naší čtvrti. V Rosscarrocku.  Nabití očekáváním jsme tedy s druhou Janou vyrazili k místu určení a čekali, co z toho vyleze. Byl to takový typický garážový výprodej. Úplně jak z nějakého seriálu. A dokonce opravdu v garáži. Uvnitř byly nastrkány různé věci jako oblečení, lampy, stolky, skleničky, staré nádobí a mnoho jiného. Prostě co vás napadne. Nás s Janou nejvíce zaujaly dva malé noční stolky. Každý za 2 dolary (40 kč). Cena dobrá, stav stolků taky a přece jen bylo lepší mít noťasy a podobné věci na něčem položené, než pořád na zemi. A tak, spokojeni s nákupem, jsme vyrazili i se stolky v rukou domů.  V té době už nám ale došlo, že kupovat něco většího a z větší vzdálenosti, těžko bychom to k nám dotáhli.

O týden později, opět v sobotu, jsme zaslechli klepot na dveře. Otevřeli jsme je tedy a nečekaně zjistili, že to byl Peter. Náš soused z vrchu. Sám se nabídl, jestli nechceme vyrazit někde na garážové výprodeje, že nás tam odveze a že co si tam koupíme, odveze nám i domů. Pro mě to byla skvělá příležitost, jak si konečně pořídit postel a tak jsem ji za žádnou cenu nechtěl promarnit. V mžiku vteřiny jsme všichni tři přikývli a po krátké chvíli cestu opravdu zrealizovali.

Na prvním garážáku, který jsme viděli, bylo v podstatě samé haraburdí. Nic, co bychom potřebovali. Na tom druhém mě ale zaujaly polštáře. Vzhledem k tomu, že jsem měl jen ten, co jsem si poctivě ukradl v letadle (a ten stojí vážně za prd), by se mi nějaký další docela hodil. Navíc byly docela pěkné a vypadaly i nepoužitě. Za jeden pak chtěli 2 dolary 50 (jo, víc, jak o týden dřív za ty stolky) a za všechny čtyři nečekaně 10. Nevěděl jsem, že i zde se dá smlouvat. Paní se jich ale chtěla evidentně zbavit a navíc Peter se do toho nějak vmontoval a tak my je ukecal všechny čtyři za 5ku. A to se vyplatí! Spokojeně jsem si to teda ládoval k autu s taškou plnou polštářů vstříc dalšímu garážáku.

A ten byl pro mě osudný!

Už když jsme k němu přijížděli, mé oči spatřily tu obrovskou matraci a já věděl, že ji chci mít. A že ji taky mít budu! Vylezli jsme tedy z auta a já si to namířil přímo k ní. První jsem se zeptal, kolik za tu matraci chtějí, ale paní mi řekla, že si musím koupit celou postel. Ne jen matraci. Nejdřív jsem nechápal proč? Vždyť já chci jenom ji.  Pak mi ale docvaklo, že holou, kovovou konstrukci postele už by asi stěží někomu prodala :D A tak jsem se tedy zeptal na cenu. „100 dolarů,“ zněla odpověď. Hmm, to je docela dost. Zvláště, když jsem měl v kapse jen 85. „Tak to nemůžu, tolik tady nemám,“ odpověděl jsem, ale Peter mi řekl, že on jo a že my ji teda koupí. Tak jsem se s ním dohodl, že hned co najdu nějaký bankomat, tak mu peníze vrátím. Souhlasil a postel, společně ještě s jedním obrazem do svého bytu, koupil.

Teď ale nastal horší problém. Dostat ji dom. Vzhledem k tomu, že dodávka byla plná věcí a postel by se tam rozhodně nevešla, domluvili jsme se tedy s paní, že ji tam prozatím necháme a za chvíli, po té, co vyprázdníme truck, se pro ni opět navrátíme. A tak jsme to i udělali. Přes větší obtíže s místem se nám nakonec postel podařilo naskládat do auta a s dalšími obtížemi i vyskládat do mého pokoje. Toho večera jsme ji i nějak „složili“ a tohle je výsledek.

Tak co říkáte? Není pěkná? I s tím stolkem vedle? Sice ještě nevydělávám, ale už si tady kupuji postele za 100 dolarů. V každém případě to byl ale dobrý kup, protože vím, že v normálním obchodě by stála okolo 1 200 a to je docela rozdíl. Navíc tady budu žít deset měsíců a na tuhle dobu už se taková investice opravdu vyplatila (má bolavá záda a staré kosti právě klikly na „To se mi líbí“). A než se budu vracet domů, otevřu si vlastní garážový výprodej, kde postel zase prodám. Protože to je, milé děti, koloběh života :)

PS. Toho večera daroval dočasně Peter svou postel pro hosty holkám, takže už mají taky kde spát :)

PS2. Peterovi už jsem vše splatil.