Putovní gauč

Nikdo ho nechce!

Jak všichni jistě tušíte, zatím příliš nábytku v našem útulném sklepě nemáme. A proto se Veganovna rozhodla udělat něco proto, aby to napravila. Otevřela Kijiji a hledala gauče zdarma. Ano, i to se na těchto stránkách krom práce dá nalézt. Gauče zdarma.  A tak jich pár obepsala. Z některých se jí vůbec neozvali, někde jí řekli, že už jsou fuč, ale jeden z nich vyšel. Teď jen bylo důležité domluvit se, kdy si pro něj můžeme zajet. A ten osudný den, i přes veškeré komplikace, vyšel na neděli.

Byli jsme domluveni s Peterem, že nám s ním pomůže. Věděl i v kolik hodin, ale jelikož je to Peter, tak raději odjel a čekal, až mu zavoláme. Občas má takové manýry a neustále chce, abychom mu volali. No, my se mu nechceme příliš podvolovat, ale tentokrát to nešlo jinak. A tak mu Jana zavolala a Peter dojel konečně domů na smluvenou schůzku s námi. Já s Janou a ještě s ním jsme tedy vyrazili za gaučem, zatímco Veganovna zůstala doma.

Po cestě jsme trochu vykládali, až jsme dorazili na místo. Bylo to takové menší sídliště plné identických domků. Člověk by se zde lehce ztratil. Tam, kde jsme měli namířeno my, domek 122, přišla ještě druhá návštěva. Náhodička? Možná. Nicméně paní domu, Cris, nám otevřela a hned věděla, že jdeme pro gauč. Evidentně se ho chtěla konečně zbavit. Pustila nás dovnitř a v tom jsme zjistili, že ten gauč je nějaký větší, než byl na obrázku. Divné. Peter projevil své obavy. „Doufám, že to dostaneme dovnitř, je docela veliký.“ Já s Janou jsme se jen usmáli, ale věděli jsme, že se to stát může. Ale kde je síla, tam je i vůle. Navíc, risk je zisk!

Jana tedy vzala vše, co šlo z gauče oddělat, a já s Peterem jsme vzali samotný gauč. „OMG, ten je těžký!“ pomyslel jsem si, ale nějak to půjde. Ještě štěstí, že jsem přes gauč nic neviděl a venku bylo pár schodků a všude spousta sněhu. No jednou jsem opravdu šlápl úplně vedle, ale přežil jsem to. Cris občas vypomohla. Byla na ní vidět ta úleva. „Konečně jsem se ho zbavila,“ pravily její oči. Když jsme ho konečně naložili do trucku, jen se usmála a rychle zmizela zpět do svého domku. Všichni tři jsme nastoupili do auta a jeli směr domů. Vůbec se mi ten gauč nechtělo zase chytat, ale… byl tak pěkný a do obýváku by se nám skutečně hodil. Už jsem se viděl, jak se na něm vyvaluji. Chyba lávky!

Vysedli jsme před domem a koncert mohl začít. Jana chytla znovu vše, co se dalo, Veganovna vyklidila schodiště k našemu basementu a já s Peterem jsme vyrazili s gaučem v rukou. Do předsíňky jsme ho dostali. Nějak se nacpal i přes schodiště dolů, ale pozor! Naše chodba je do pravého úhlu. To nešlo. Zkoušeli jsme ho zarazit i do koupelny, aby byl alespoň v bytě. Ale smůla! Je moc veliký. Různě jsme ho nakláněli, dělali vše, abychom ho dostali dovnitř, avšak nic nepomáhalo. Chybělo pár centimetrů. Pět blbých centimetrů! Co teď? Možná by šel protáhnout oknem. Peter tedy vzal metr a naměřil míry gauče a okna. Něco tu chybí! A jo! Zase těch 5 centimetrů. Je to na prd! Napadlo nás ho i rozsekat a donést po částech, jenže to byl blbý nápad. Hodně blbý nápad!

Gauč jsme tedy postavili na stojáka do předsíně a rozhodli se, že se ho musíme zbavit. Veganovna tedy zkopírovala Crisin inzerát a hodila ho opět na kijiji. Změnila jen adresu. Já se musel vydat do práce, protože bez té nejsou koláče. Zbytek už mám tedy jen z doslechu. Po návratu jsem se dozvěděl, že si pro gauč přijeli nějací lidé. Jana jim otevřela a z gauče byli nadšení. Vzali si ho tedy z předsíně a vedli si ho k autu. Jana, celá spokojená, že jsme se gauče zbavili tak rychle, už za nimi zavřela i dveře. Když v tom se ti lidé vrátili. Nedokázali ho narvat do auta. Gauč je tam, kde byl. Přišli si i druzí, ale ti měli auto ještě menší, takže bez šance. Jak dlouho s námi tedy ještě tento gauč zůstane, je ve hvězdách. Prozatím ho ale stále máme. A zavazí! :D 

Dodatek: Tak dnes k večeru čtvrtek 25.10.2012 po návratu z práce už je gauč fuč :) Byl tady s námi od neděle... RIP