Události posledních dní

Sice se nic pořádně nedělo, ale něco přece jen. Hned ze začátku chci sdělit, že se mi podařilo konečně dočíst první knížku v tomto roce. Konkrétně se jednalo o Žítkovské Bohyně a musím říct, že ten závěr mě skutečně dostal a svým způsobem i docela naštval. Celou noc jsem se budil a pořád nad tím musel přemýšlet. Takže Vám děkuji, paní Tučková, za probdělou noc plnou myšlenek na to, co jste napsala. Odvedla jste skvělou práci :) Čtivé, zajímavě podané a moc se mi líbí, kolik toho bylo použito přímo z reality + epilog, kdy byla do příběhu zamontována i sama autorka. Člověka to až nutí Žítkovou navštívit. Hned na další den jsem půjčil knížku kolegyni v práci a kolega dokonce říkal, že si pořídí svou vlastní verzi, takže jsem velice zvědavý na jejich názory. Knihu, kterou budu číst teď, mám půjčenou zase já od kolegyně a jmenuje se Tajemství porodní báby. Už teď se těším, jaké to vlastně bude.

Ve čtvrtek, 23. ledna, jsem opět, tentokráte již po deváté, byl darovat krev. Ještě jednou a konečně získám bronzovou medaili. Ne, že by mi šlo přímo o ni, ale přece jen to člověka potěší, že za všechny ty litry krve, které dobrovolně vykrvácel, něco získá. Tohle bylo poprvé, co jsem z toho opravdu něco měl a konkrétně se jednalo o volný den v práci. Před tím jsem chodíval vždy buď v mimo školní dny, anebo jsem byl nezaměstnaný. I když abych řekl pravdu, tak jsem měl stejně tolik práce, že jsem si toho volného dne i tak úplně neužil. Něco málo úkolů jsem si dotáhl domů a vypracoval je tam. Jednou z těch věcí bylo i vytvoření jedněch poukazů na plastickou operaci očních víček. Nutno podotknout, že nejsem grafik, takže to pro mě byla docela výzva, ale návrh se líbil, dokonce byl schválen, takže spokojenost.

Taktéž jsem měl možnost navštívit ještě nehotovou stavbu nového centrálního objektu nemocnice, kam bychom se pravděpodobně měli stěhovat koncem tohoto roku. Musím říct, že některá pracoviště si opravdu polepší. Operační sály, pokoje pro pacienty a celkově prostředí zatím vypadá velmi slibně a z nejvyšších pater je i přenádherný výhled na centrum Uherského Hradiště. Co se týče našeho vlastního budoucího pracoviště, zatím se nevyjadřuji. Uvidíme, co budoucnost přinese.

Centrální objekt

Jdeme dál. Konečně mohu s čistým svědomím doporučit nějaký horor. Jedná se o The Conjuring (V zajetí démonů) a je to prostě bomba! Prvních 40 minut jsem byl v takovém napětí, že tomu sám nevěřím. Navíc jsem se lekl snad na každé lekačce, která zde byla nastražena a to se opravdu normálně u hororů nelekám. Vkládám vám sem trailer a i odkaz na csfd, kdyby měl náhodou třeba někdo zájem ohodnotit. Za mě rozhodně plných 5 hvězdiček!

Co se týče mé vlastní knihy, se kterou se pokusím prorazit v našem už tak přeplněném českém rybníčku, musím se přiznat, že opravdu netuším, zda-li se mi podaří zvládnout mnou stanovený termín a mít vše opraveno do konce ledna. Bude to těsné. Momentálně mám hotových 18 kapitol (4 zbývají). Problém je, že zrovna tyto části jsou docela dlouhé. No uvidíme. Moc rád bych splnil svá vlastní (dokonce na tomto blogu uvedená) tvrzení, ale ne vždy je tolik času.

No a to je asi všechno. Proběhlo i nějaké plánování různých cest, ale jestli se uskuteční, těžko říct. Plánů je spousty, takže pokud se uskuteční alespoň polovina z nich, budu spokojený. Dokonce už je zpět ve hře i Británie, o které jsem si vážně myslel, že tento rok asi nebude. Nyní nějaká šance existuje. Všechno to je ale ve hvězdách, takže nezbývá než čekat.