Opět na skalách

I když teda se skalami z Tater se to nedalo vůbec srovnávat. Vše se odehrálo včera v sobotu, kdy jsem si dal ve Zlíně sraz s Tomem6, což sice není jeho pravá přezdívka, ale protože ICQ neumí při spolupráci s QUIPEM rozlišovat háčky a čárky, vzniklo jméno, které jsem se rozhodl pro účely tohoto blogu využít. A protože spoje ze Zlína do Lidečka jsou vskutku příšerné, vzal Tom6 svoje auto, kterým jsme na dané místo také dorazili. Než však přijel na smluvený sraz před vlakové nádraží ve Zlíně, prohlédl jsem si novou budovu Baťovy univerzity tyčící se nad autobusákem.  No, vypadá rozhodně lépe, než to staré, vietnamské, ohořelé tržiště. Bod pro Zlín :)

Nová budova Baťovy univerzity

Do Lidečka jsme se dostali zhruba po čtyřiceti minutách jízdy s tím, že hned vedle nás se již tyčily Čertovy skály. Ten název, Lidečko, mi pořád něco říkal. A když jsem si pak všiml, jak a kudy vede kolejnice, uvědomil jsem si, že se jedná o místo, kde jsme kdysi, ještě než jsme se dostali v létě právě do Tater, čekali na vlak. Vzpomněl jsem si na onen horký letní den i na to levné pivko a na meruňky, které sebou dotáhl Martin, a které se museli povinně sníst, aby je nemusel tahat i nadále. No... zpět do přítomnosti. Čertovy skály jsou hned naproti zdejšího motelu a jsou velmi lehce přístupné. Nahoru na skálu se můžete dostat buď jako horolezec, po cvičných trasách, za pomocí horolezecké výbavy, anebo jako každý jiný turista skály obejít a vylézt na ně po mnohem lépe schůdnějším kopci. My samozřejmě zvolili variantu číslo dva.

Čertovy skály

Čertovy skály

Po Čertových skalách následoval asi hodinový výšlap ke skalám Pulčínským. Tyto skály jsou již daleko komplikovanější na výšlap, pokud tedy nejdete snadnější cestou od Pulčína, a pro mě osobně i daleko zajímavější už jen proto, že se člověk mnohem více zapotí. Na některých částech výlezu nahoru byly dokonce zamontované řetězy. Opět se mi vybavily Tatry. Tolik vzpomínek. I když tady mi přišly trochu zbytečné. Snad jen jeden jediný přešlap nad puklinou ve skále mohl být lehce nebezpečnější, jinak bylo vše OK. Výhled stál opět za to. Dokonce se říká, že na těchto skalách stál kdysi dávno dřevěný skalní hrádek. Bohužel dnes už po něm není ani památky.

Výhled z Čertových skal na Lidečko

Cestou zpět lesem nám pěkně zatmělo. Ve výsledku jsme neviděli téměř nic až na stíny okolních stromů. Atmosféru temného lesa jsme si pak ještě zpestřili povídáním o nadpřirozených věcech, jako jsou kruhy v obilí, mimozemské bytosti, duchové apod. Zhruba v polovině cesty se na nás vynořil z hlubin lesa traktor, ale v klidu jsme se mu vyhnuli. Nejhorší úsek cesty pak byla úplně ke konci silnice těsně před odbočkou k Lidečku, kde v podstatě neexistuje žádná cesta pro pěší, a proto jsme museli tento úsek přejít po silnici. Ty rychle projíždějící auta vylézající z naprosté tmy a ozařující nás září svých reflektorů, mi nedělali vůbec dobře, ale zvládli jsme to.

Pulčínské skály

Vstup před skalami

Výlet jsme zakončili v místní hospodě u piva. Teda jenom já, protože Tom6 řídil. Jeho nealkoholické cosi totiž vůbec nepočítám za pivo. Já si dal Holbu a musím říct, že tohle pivo nebylo vůbec špatné. Měl jsem ho poprvé, a tak jsem nevěděl, do čeho vlastně jdu. Nicméně klidně bych si ho dal znovu. S Tomem jsme se domluvili, že bychom někdy v budoucnu mohli udělat zase nějaký ten výlet, ale tentokrát třeba i na záhadné, či jinak děsivé místo s tím, že by se tam i přenocovalo. Jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne a jestli se někdy něco zrealizuje.

Výhled z Pulčínských skal

Pulčínské skály z dáli

Zhruba o půl sedmé jsme vyrazili zpět do Zlína. Já si na poslední chvíli koupil lístek do posledního vlaku směr Hradiště, poprvé využil slevu z mé krásné In karty a po cestě domů četl Žítkovské Bohyně. Už bych je vážně mohl dočíst. Každopádně musím říct, že první výlet v roce 2014 se opravdu vydařil, tak doufám, že ty další se budou držet minimálně v podobném duchu. Njn. Ti duchové. Samé záhady... samé záhady...