Budapešť

Dobré ráno Maďarsko!

Anebo spíš večer. No to je fuk. Každopádně po dlouhých diskuzích na internetu o tom, kdy se vyrazí, nakonec vyhrála možnost sobota dopoledne (druhá byla pátek pozdní odpoledne), což mi vyhovovalo, protože jsem nemusel zdrhat dřív z práce. Díky tomu jsem si v klidu ráno vstal, osprchoval se, vychystal si věci na cestu (samozřejmě, že vínko nesmělo chybět), běžel na autobus a v deset hodin jsem již byl v Brně. Najednou to začalo být časově velmi náročné, protože smluvený odjezd měl být v 10:30 od Tesca a já si musel běžet ještě do jedné ověřené směnárny nakoupit Forinty. Kurz byl docela dobrý. 1Kč = 9,90 Forintů. Měna nakoupena, teď už jen zdrhat před Tesco a vzhůru do Maďarska. Čas jsem měl výborný. Byl jsem tam deset minut před.

Dunaj během výšlapu na Gellert Hill

 

Čekal jsem a nikde nikdo. V tom jsem si všiml, že v dáli stojí další dva lidé, kteří by mohli být z naší cestovatelské skupiny. Neznal jsem je, jen z fotky na Facebooku, takže jistota žádná. Po chvíli mě zpozorovali také, a když se vydali mým směrem, bylo jasno. Byli to Katka s Petrem.  Později dorazil ještě další, Martin. Od Katky jsme se dozvěděli, že Ondra (člověk, který vše organizuje a díky jehož skupině jsme se tak hezky sešli) bude mít na cestě z Prahy do Brna trochu zpoždění. Nevadí! Od Petra jsem zjistil, že je také fanoušek geocachingu stejně jako já, takže hledání kešek bylo jisté. I když teda on se tím zabýval trochu více, než já se svými občasnými výlety párkrát do roka. Po chvíli dorazil Ondra a v dodávce s ním byla ještě Blanka (kterou jsem již znal z Krakowa) a Radek. Oba jeli na další den z Budapešťského letiště do Indonésie. Poslední nákupy a mohlo se vyrazit.

Náměstí Hrdinů

Cesta probíhala bez problémů, tedy až do momentu, než jsme se přiblížili k Maďarské hranici. Já si zrovna četl, nic moc jsem nevnímal, ani že jsme zastavili a tak mě velice překvapilo, když vedle sebe vidím hlavu policajtskou, která vypadala, že mi nahlíží do knížky. Co jako děláš? A ještě takhle za jízdy? V tom si uvědomím, že jsme zastaveni a že Ondra nemá dálniční známku. Pokuta 150 Éček, což je docela dost. Naštěstí, po chvíli ukecávání, to stáhl Ondra jen na 50. Sice je to taky hodně, ale pořád lepší jak původní varianta. Navíc mu byl zastaven z nějakého zvláštního důvodu řidičák a místo něj dostal jakýsi papírek. Že prý si pro něj má přijít cestou zpět z Maďarska. Nechápu, ale to je jedno. Někdy je lepší věci prostě nechápat. Pak už nás jen na prvním odpočívadle v Maďarsku přivítaly velmi voňavé záchody. Takový smrad už jsem dlouho necítil. Skoro jsem se tam udusil, ale přežil. Dál už to byla jen pohodička.

Ondra vyjednává

V Budapešti jsme zastavili u lázní Gellert a hned vzápětí vylezli na horu Gellert Hill, odkud byl neuvěřitelný výhled. Samozřejmě jsme též začali ihned společně s Petrem sbírat kešky, a že jsme jich tam našli. Musím říct, že mě Budapešť velice mile překvapila. To město rozpínající se okolo řeky Dunaje bylo prostě úchvatné. Nábřeží, monumentální památky. Navíc na vrcholku byla i zajímavá socha svatého Gellerta. Co víc si přát?

Socha Sv. Gellerta

Po návratu k autu jsme vyrazili k našemu ubytování. Ondra domluvil přes net tady tohle https://www.airbnb.cz/rooms/1878355 v ulici Váci street.  a musím říct, že docela luxus. Podlahové vytápění, dvě koupelny (z toho jedna měla podsvícenou podlahu, tři pokoje, kuchyně a to celé v centru jen za 300 na osobu. To i v UH to máme dražší.

Naše krásné ubytování

Po krátkém odpočinku jsme vyrazili do víru velkoměsta. Viděli jsme mnohé památky jako jednu z nejkrásnějších synagog v Evropě (Pěšťskou), Parlament, budovu národní banky, Budinský chrám, Baziliku sv. Štěpána (největší kostel v Maďarsku), řetězový most, nebo třeba dům Opery. Samozřejmě jsme také povinně vyzkoušeli maďarské pivo, které teda ale bylo vážně hnusné. S tím byla spojena i jiná zajímavá historka, protože právě s tímto pivem jsme vyrazili hledat kešku u národní banky. Hledali jsme v jednotlivých zákoutích budovy, za mřížemi oken, když v tom za námi přišel policajt s tím, že co tam děláme? Je pravda, že vidět 7 lidí jak si tam ochmatávají jen tak budovu, je asi trochu zvláštní. Možná si myslel, že tam instalujeme bombu, nebo co. Mimochodem, když už jsme u těch bomb, tak http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/324397-vybuch-v-budapesti-zdemoloval-banku-dalsi-pobocky-poskodil.html. Náhoda? :D Po nějaké době jsme se vrátili zpět k nám na byt a po partičce žolíka razili do hajan.

Nádherné panoramatické výhledy

Další den byl též náročný. Mě čekal nákup magnetky a po té už se mířilo k Széchenyiho lázním. Já tam teda nešel, protože taková zábava mě moc nebere a vodní živel rozhodně nejsem. Každopádně jsem si prošel okolí těchto lázní a měl tak možnost spatřit Náměstí Hrdinů s nádhernými sousošími a největší sochou uprostřed (podstavec 36m)znázorňující archanděla Gabriela, nějaký hrad a po té jsem si to zamířil do zdejší Zoo (Vidám park byl bohužel zavřený). Jen jsem do té Zoo nemohl najít vstup a tak jsem se tam dostal jakýmsi bočním cosi, kde jsem vylezl přímo u slonů.

Széchenyiho lázně

Hrádek v parku

Musím říct, neprohloupil jsem. Zoo zde je úžasná a ze všech těch zoo, které jsem kdy viděl, řadím tuhle na první místo. Měli zde krásné lokality, takže jste se procházeli přímo mezi zvířaty na skalách, pod skalami, nebo třeba v takových místnostech vytvořených tak, aby kopírovaly skutečná prostředí, ve kterých daná zvířata žila. Například v Australské sekci vám mezi nohama probíhaly obrovské kapybary, těsně nad hlavami viseli velicí netopýři a bylo toho daleko víc. Měl jsem možnost šáhnout si na lenochoda, lemura, necelý metr ode mě seděl obrovitánský sup, prostě úžasné. Zoo určitě doporučuji!

Lenochod visící proti mně

Cestou zpět k autu jsem si koupil ještě svařák a už už jsem pádil na parkoviště, kde na mě čekali Ondra s Martinem, kteří před chvíli zavezli Blanku s Radkem na letiště. Po nástupu Katky s Petrem jsme se zastavili ještě v místním Lidlu a pak už jen pádili domů. Teda ne úplně, protože jsme omylem jeli na opačnou stranu víc na východ, na což jsme přišli až 40 minut za Budapeští, takže cesta zpět se trochu prodloužila, ač s jednou keškou navíc. Na hranicích se Slovenskem se ještě Ondra stavil pro svůj řidičák, ale stejně ho nezískal zpět, protože policajt, který tam seděl, neměl oprávnění mu ho vydat a telefon, na který měl zavolat v případě absence kolegy s oprávněním, zůstal zapomenut právě tímto kolegou na tamějším stolku. Jak říkám. Některé věci netřeba chápat.

Bazilika Sv. Štěpána

Příchod domů v UH nastal až čtvrt hodiny po půlnoci, takže je jasné, že jsem v práci fungoval ve svém tradičním zombie módu, ale rozhodně to stálo za to.  Už teď se těším na výlet příští :) Zatím a cestování zdar.

Dodatek: Fotky jsou moje a Katky