V nedávném článku cca z poloviny ledna jsem psal o tom,
že měníme poskytovatele sítě, protože nás Peter pavlačová drbna sprostě
odstřihnul. Tehdy jsem tu situaci viděl relativně růžově, protože v tu
dobu jsem ještě nevěděl, že budeme bez internetu měsíc! A to je ta sranda. Ono
to opravdu trvalo měsíc. MĚSÍC! Bez internetu! Tady máte celý příběh.
 |
| Sovičky použité v jedné z kampaní Telusu |
Byl pátek a ve Westbrooku jsme šli s Veganovnou
navštívit pobočku Telusu, abychom si u nich zřídili net. To, že jsme nevěděli a
přemýšleli dlouho nad tím, jak se to vlastně správně anglicky řekne, opomenu,
ale pro příště „setup“ je to správné sloveso. Každopádně nás pochopili.
Vytiskli nám smlouvu a taktéž sdělili, že si musíme počkat, až nám poštou
doručí modem a že od nich někdo přijede a zapojí ho. Modem měl dojít ve středu
a to se také stalo. Zatím šlo vše podle plánu. Zapojil jsem ho tedy do
elektřiny, a jelikož se naše domácí síť objevovala i v našich počítačích,
skoro to vypadalo, že ho není potřeba zapojovat ani nikam jinam (chyba lávky).
Jenže net stále nefungoval. Zavolal jsem tedy na jejich zákaznický servis a tam
mi řekli, že to je tak správně, protože ještě nejsme oficiálně aktivovaní
zákazníci. Tenhle krok může trvat až 48 hodin. No dobrá tedy. Počkáme si.
Uplynulo 50 hodin, uplynulo 70 hodin a net stále nešel.
Zavolal jsem tedy opět na jejich servis a tam se mě zeptali,
jestli mám vše správně zapojené. Snažili se mi popisovat různé technické věci,
ale mé rozumění angličtiny přes telefon a ještě v technické mluvě dostalo řádně
zabrat. Telefonování nemám v lásce ani v češtině, takže tohle byl
hotový horor. Nakonec se ale ukázalo, že nám v basementu chybí phone jack,
což mi na druhé straně telefonního sluchátka nechtěli uvěřit. Modem tudíž
nebylo možné kam zapojit a tak se páni z Telusu rozhodli, že nám za další
dva dny někoho pošlou a ten to prozkoumá a vyřeší. Další čekání.
Po dvou dnech přijel chlápek a dozvěděl se, že modem není
kam zapojit a že nám tady chybí phone jack. To je ale milé zjištění. A přišel
na to i sám. Každopádně prý potřebuje přístup do druhého basementu, do kterého
jsme však my přístup neměli. A zde začal celý kolotoč. Bylo potřeba sehnat
klíče, vysvětlit Audrey (majitelka domu), proč je potřebujeme a do toho všeho
se zapletla i pavlačová drbna, která všem tvrdila, že tam přístup
nepotřebujeme, že je to kompletně oddělený dům, se vším všady. Říkal jsem vůbec
někdy, že drbna je osoba, která tenhle basement opravovala? Každopádně odvedla
hrozivou práci. O tom se přesvědčil i druhý chlápek z Telusu, který to
potvrdil a na rovinu řekl, že ji nemá rád. Po několika dnech jsme získali
klíče, ale přišel instalatér, který tam musel něco opravovat a zase nám je
sebral. A my byli zase tam, kde na začátku. Po dlouhé době jsme získali klíče
opět zpět a to tím, že jsme s Veganovnou nechali udělat ve Westbrooku
kopie. A aby opět někoho poslali z Telusu, musel jsem na jejich zákaznické
lince trčet a teď se všichni držte, přes 55 minut. Doslova si mě tam
přehazovali jako horkou bramboru a slova:„Vyčkejte prosím,“ jsem slyšel
častěji, než vlastní dech.
Když pak chlápek přijel, byl v šoku, v jakém stavu
se tenhle basement nachází. Fušeřina! Každopádně se mohl dostat do druhého
basementu, kde provrtal stěnu a telefonní drát protáhl odtamtud. Ano, my tady
žádný neměli. Kdyby to někoho zajímalo, tak druhý basement je tak strašně
depresivní místo, že už to víc ani nejde. Pokoje jsou menší, temnější, je tam
křivá podlaha, chodba vedoucí skrz celý byt se ke konci extrémně zužuje, no
hrůza. A to už bylo po opravě, která vážení stála 50 000 dolarů (1 milion
kč).
Internet byl zapojený a muž z Telusu očekával své tučné
dýško. Je fakt, že práce s tím měl spousty. Úplně si ten moment pamatuji,
stejně tak jeho očekávání v očích. A my nic. Nastalo trapné ticho a pak
odešel. Zklamaný. Věřím, že nás extrémně pomluvil, ale smůla. Jeho smůla. Audrey
ani Peter dodnes neví, že je zde provrtaná díra z jednoho basementu do druhého
a ani se to nikdy nedozví a tak zůstane hrozivé tajemství ukryto.
Než se tohle vše událo, uběhl jeden celý měsíc. Za tuhle
dobu jsme chodili na internet do místních kaváren a restaurací. Ze začátku to
byl převážně Tim Horton (pro Kanadu tak typický), kde díky nám, mně a
Veganovně, zavedli přihlašovací údaje na jejich free wifi. Není zač lide
Calgarský J Stýská
se mi po jejich french vanilla kávě, kterou jsem si tam dopřával každý den. Po
té jsme však začali navštěvovat bližší Mc Donald, kde byl net rychlejší a měli
tam i výbornou akci káva + muffin za 1 dolar 46 centů. A to se vyplatí.
Tohle byl však jen jeden z mnoha problémů. Za tu dobu
přestaly Janám fungovat mobily jen tak pro srandu a byly týden, ne-li déle bez
signálu. Závada byla po čase vyřešena, ačkoliv Janě změnili číslo. Veganovně
zůstalo to samé. A mně, osobě, která má peníze jako velmi vysokou prioritu, jako
bonus v práci dost zkrátili na výplatě kvůli jejich debilitě a
neschopnosti. Měl jsem sto chutí odtamtud ihned odejít s tím, že dávám
výpověď, ale při představě, že budu zase dlouho bez práce, jsem si to
rozmyslel. Další výplata o 14 dní později už pak byla naštěstí v pořádku.
Pod nadpisem jsem položil otázku. Kdy tohle vlastně skončí?
A už existuje i odpověď. Mně tohle skončí přesně 28. dubna večer
v momentě, kdy dorazím domů. Ano, rozhodl jsem se to tady ukončit dříve.
V tu dobu můj pobyt tady v Calgary bude skoro 8 měsíců a řekl jsem
si, že už to stačilo. Shodou okolností od chvíle, kdy jsem si koupil letenku,
kletba jako by byla prolomena. Nastalo pár změn a i přísliby věcí budoucích
vypadají velmi optimisticky. Možná, že to je právě tím, že u mě funguje
naprosto perfektně pravidlo, že vše hezké přichází až ke konci. A možná že tak
to má být. Protože přesně to způsobí, že na danou věc vzpomínáte v dobrém.
Žádné komentáře:
Okomentovat