Busy Sunday

Náročná neděle. Ale vyplatila se!

To jsem se tak dohodl s Veganovnou, která mě navrhla Claire, že bych mohl pomoct s uklízením jedněch nově zrekonstruovaných kanceláří v downtownu. Padlo to na neděli a já věděl, že to bude velmi náročný den, protože nejdřív celou šichtu uklízet a po té přejít ještě do vlastní práce na druhou osmihodinovku? No co! Je to jen jeden den a Claire, pro kterou už jsem jednou pracoval (viz. článek obžalovaný uklízeč), platí velmi slušně (Na rozdíl od jedné pitomé organizace jménem Boston Pizza, o čemž se ještě v budoucnu zmíním). Nastala neděle a vstávání v 6:40 bylo velmi, velmi kruté! Ale zvládl jsem to. Veganovna mě tehdy varovala, ať se však na moc peněz netěším, že to budeme mít za 3 hodiny hotové. Za chvíli jsme vyšli, běželi na C-train a v 8:30 už jsme byli v mrakodrapu, kde se kanceláře nacházeli. Jedenácté patro prosím!

Jako by ta budova z Brna vypadla

Vyjeli jsme nahoru a vstoupili do lokace. Jako bordel jak v tanku, ale ten výhled! Nádhera! Já vzal foťák a udělal fotku snad z každého okna, které zde bylo! Úplně jsem si sám sebe představil, jak bych zde pracoval jako manager, měl vlastní kancelář s velikým stolem a koženým křeslem a stál u okna, vyhlížel na ty mrňavoučké lidičky dole v ulicích a přemýšlel, co udělám se zaměstnancem, který přišel do práce už zase pozdě a neustále porušuje pracovní řád. Zpět do reality!

Největší kancelář s výhledem do dvou směrů

Je zábava uklízet, když víte, že to tam dělníci zase podělají

Veganovna zjistila, že tady vůbec není Claiřino vybavení a tak ji zavolala, kde že se má vlastně ukrývat. Všechno jsme prošli 3x. Claire tvrdila, že to tam musí být, ale nakonec se ukázalo, že prostě není. Prý to měl dovézt jeden polák, který umývá okna (jehož jméno si už nepamatuji, ale vím, že bylo typické polské. Jeho slovy.) a ten to prostě nedovezl. Takže jsme začali improvizovat a brát si k uklízení věci, které tady zbyly po dělnících. Vysavače, jedna hadra apod. Bylo potřeba vysát všechny koberce, umýt všechny lišty, poličky, kuchyňské linky, mopovat, vymýt šuplíky od stolů apod. A já viděl, že tohle rozhodně nemáme šanci za 3 hodiny stihnout. Asi po hodině nebo dvou přišel i Polák s Claiřinými věcmi. To trochu práci usnadnilo, ale opravdu jen trochu. No řeknu vám, že po sedmi hodinách uklízení jsem měl dost! Veganovna s Polákem pokračovali v práci, ale já už musel jít domů, abych stihl ještě vlastní šichtu v idiotské Boston Pizze! Jako bonus jsem po cestě našel na zemi v blátě bankovku s 5 dolary a to se vyplatilo!

 

Výhledy z kaceláří

A naštěstí, jak už bylo vícekrát řečeno, byla neděle a tak moc lidí do Boston Pizzy nepřišlo, tudíž míň nádobí a míň práce pro mě. Musím ale říct, že poslední hodina pro mě byla velmi kritická a mé oči se pomalu, ale jistě zavíraly. Už nepomáhalo ani to kafe. Ale zvládl jsem to a to je hlavní! Navíc extra 100 dolarů v kapse se vždy hodí J

Zasedací místnost

Dodatek: Všiml jsem si, že můj současný život je velmi podobný seriálu 2 Broke Girls, v češtině přeloženo jako 2 socky. Otázkou tedy je: Kopíruje můj život seriál nebo seriál kopíruje můj život?