Marilyn Manson

Tak jsme se dočkali. A stálo to za to!

Přijde mi to už tak dávno, když jsme se s Janou před Vánoci rozhodli, že si tady zajdeme na veliký koncert. Sledovali, co se bude tady v Calgary dít a v úvahu pak přišli dvě varianty. Buď to britští Muse anebo právě Marilyn Manson, který to nakonec, jak už název článku napovídá, vyhrál.

Dva měsíce utekly jak voda a 8. února to mohlo celé vypuknout. Ale nebylo to jen tak. Už den před tím jsme měli trable s lístky. Samozřejmě, že Kanadské služby nezklamaly a tak pokud byste si mysleli, že si v copy centru, jehož náplní práce je i tisknutí mohli něco vytisknout, tak to jste na velkém omylu. Holt vyspělá Kanada. Naštěstí pak Jana zajela do downtownu (já musel do práce), kde už to šlo a lístky jsme tedy měly konečně v papírové podobě. Před tím jsme je měli jen na mailu.

Nastal pátek. Já si na ten den zařídil volno, zatímco Jana musela jít do práce. Počkal jsem tedy na ni a o půl šesté večerní už jsme si to směřovali k C-trainu. Tradičně jsme si skvěle naplánovali cestu dopředu a tak jsme místo Victoria Park Stampede vystoupili až na zastávce Erlton Stampede. Díky Bohu od sebe tyhle stanice nejsou příliš daleko a tak jsme ten kus docválali zpátky pěšky. Přitom vznikla i tahle fotka, která je sice mázlá, ale mně se líbí.

  

Noční Calgary - mázlé

Konečně jsme dorazili na stadion. Řada jak kráva, ale kupodivu to šlo velmi rychle. Prošli jsme si rychlým prošacováním od ochranky a hurá na naše místa. Z tohohle jsme byli velmi naštvaní. Jsme na takovémhle koncertě a sedíme na sedačkách. WTF? Jak krásné by bylo být přímo pod podiem, ale když jsme tehdy lístky kupovali, ukazovalo se, že na stání už je vše vyprodané. Až pak jsme se dozvěděli, že tuhle variantu zpřístupnili, až když se vyprodala většina sedaček. No co už. Aspoň máme pěkný výhled.

Zaplňující se stadion

Dlouho, dlouho jsme čekali, než se stadion zaplnil, ale než se tak stalo, vyplnila naše čekání předkapela, o které však nevím vůbec nic. Na lístku byla nazvaná pouze jako guest (host) a nezdálo se, že by byla příliš slavná. Byly to jakési dvě ženské se svým metalem, které však zaujaly pouze svým vzhledem. Vyprsená blondýna a bruneta v korzetu. Hudba nic moc. Nutno podotknout, že se ale snažily. Jediné, co si od nich pamatuji, byl text „Theres a blood everywhere!“ (Všude je krev), což tam vyřvávaly asi tak 40x za sebou. Po jejich vystoupení už však byla jen krátká přestávka a konečně přišel na řadu hlavní bod večera. Marilyn Manson.

 

A musím říct, že to vážně stálo za to! Show byla úžasná. Každá písnička měla svůj vlastní styl, svou zcela speciální atmosféru a své vlastní kulisy. Manson je hračička a tak jsme se dočkali mikrofonu ve tvaru dýky, laserových rukavic (rudý laser mu svítil do publika z každého prstu) apod. Krom toho také často měnil kostýmy, tudíž jednou přišel třeba jako zlý papež, jindy zase jako mluvčí velké korporátní společnosti. Nejlepší bylo, že nehrál jen skladby z nového alba, ale udělal i takový průřez starými hity, tudíž jsme se dočkali skvělých věcí jako je Obscene, Sweet dreams (ta měla tak úžasnou atmosféru. Chci znovu!), Personal Jesus apod. Zajímalo by mě, jestli tyhle skladby hraje i normálně na turné, nebo to bylo jen tady, protože měl v Calgary zákaz hodně dlouho vystupovat.

Koncert tedy hodnotím velmi kladně až na jednu věc. A to byla jeho délka. Klidně to mohlo být delší ještě tak o 10 skladeb. Každopádně jsem byl nadšený a umím si představit, že bych na něj zašel ještě jednou. Dalšího z mnoha zpěváků, které jsem tedy kdy chtěl vidět na živo, si teď můžu odškrtnout. Kdo bude další?