Uherskohradišťská story: O výletech

Jinak už to asi nepůjde

Původně jsem chtěl napsat každý výlet jako samostatný článek, ale jak se zdá, tak už to nestíhám a proto jsem se rozhodl sepsat všechny dohromady. I když už tady budeme skoro pět měsíců, tak výletů až tolik nebylo. Abych to shrnul, dohromady byly tři a všechny proběhly ještě loni. Důvod byl prostý. Pravda je totiž taková, že v podstatě měsíc po našem příjezdu už napadl sníh, který trvá až dodnes. A ač je krajina zalitá na bílo moc krásná, tak způsobí, že vše vypadá úplně stejně. Má tedy přes zimu smysl někam jezdit? To je otázka. Pusťme se tedy na cestu.

Výlet no. 1 Horseshoe Canyon, Drumheller a Hoodoos

Tenhle výlet proběhl hned druhou neděli po našem příletu do Kanady. První týden se toho seběhlo opravdu hodně a skutečně slibuji, že ho časem dopíšu. Každopádně tohle už je jeho součástí, tudíž svůj příslib částečně plním. Nastala neděle a my byli domluveni ještě s jedněmi Čechy, Milanem a Katkou, že nás vezmou na výlet, který naplánovali. Vyplatilo se to i z toho důvodu, že jsme si rozdělili náklady na cestu a tudíž vše vyšlo velmi levně. Vyzvedli nás na parkovišti před Walmartem, (bohužel jen mě a Janu. Veganovna byla indisponována z důvodů, které jak už jsem řekl, dopíšu), kde jsme se i poprvé setkali tváří v tvář. Z internetu už jsme se chvíli znali. Seznámili jsme se tedy a vydali se ještě na druhý konec Calgary vyzvednout jednu slečnu jménem Niky (opravdu teď nevím, jestli je to její skutečné jméno), která byla Milanova kolegyně z práce a pro kterou měl Milan nafotit nějaké fotky.

Horseshoe Canyon

Cestou jsme se bavili o všem možném i nemožném. Hlavně asi o tom, jaký vlastně život tady v Calgary je. Přece jen jsme tady zatím byli jen chvíli. Zhruba po hodině a něco jsme konečně dorazili na první místo. Horseshoe Canyon. Nádherný kaňon uprostřed pustiny. Představte si, že jdete dlouho po poli a najednou je před vámi nečekaná propast. Asi takhle to na mě působilo. Já s Janou jsme se okamžitě rozběhli dolů a užívali si té nádhery. To byl ten důvod, proč jsme se rozhodli pro Kanadu. Příroda. A tohle stálo rozhodně za to. Foťáky cvakaly, každé místo bylo zvěčněno nesčetněkrát.

Hoodoos

Tyranosaurus v Drumhelleru

Asi po hodině jsme se vydali dál a to do městečka Drumheller. Tohle místo žije nejvíce dinosaury a věřte, že je uvidíte opravdu všude. Ať už před baráčky lidí, nebo jen tak v parku. Tomu všemu pak vévodí obrovský několikametrový Tyranosaurus Rex, jehož huba zároveň slouží i jako vyhlídka na město. Ve městě se také nachází dinosauří muzeum, které jsme však nenavštívili. A proč to tady vlastně je? Protože tohle místo leží v lokaci, které je největším anebo jedním z největších nalezišť dinosauřích kostí na světě. Snad vás teď nemystifikuji, ale věřím, že to tak vážně je.

Skály u Hoodoos

Hoodoos again

Poslední zastávka našeho výletu pak byly Hoodoos, což jsou takové pískovcové vysoké hříbky. Myslím, že nejlépe to asi vystihnou fotky. Já s Janou jsme se opět rozběhly zdolat skálu před námi, protože nám to nedalo, abychom náhodou někam nevylezli. A taky že jsme ji zdolali, na což jsme byli náležitě pyšní. Než jsme se pak vydali domů, bylo potřeba ještě nafotit fotky pro Niky a tak jsme ještě zamířili ke starému zpráchnivělému železničnímu mostu. Nutno podotknout, že tohle místo mělo úžasnou atmosféru a sice jsem fotky, co Milan fotil, neviděl, ale určitě se velmi povedly. Den se chýlil ke konci a my zamířili zpátky do Calgary. Ještě jedna zastávka u kaňonu, který najednou díky zapadajícímu slunci působil jako úplně nové místo a hurá domů. Tímto chci ještě jednou Milanovi a Katce za tento výlet poděkovat J

Starý železniční most

Výlet no. 2 Elbow falls

Byl listopad, krásný slunečný den pravděpodobně v období Chinooku a byla to první neděle po mém posledním dni práce u Caesara. Veganovna se domluvila s Mikem, že by nás mohl vzít na výlet k jedněm vodopádům na řece Elbow. A taky že nás vzal. Tohle místo se nacházelo asi necelou hodinu od Calgary a tak netrvalo dlouho a dostali jsme se do cíle. Nádherná scenérie tekoucí řeky pod námi, kterou dokresloval onen zmiňovaný vodopád. Zajímavé též bylo, že část vodopádu byla zamrzlá. Udělali jsme mnoho fotek, dokonce i jednu společnou a vydali se i na místo, které bylo znepřístupněno, protože už bylo považováno za nebezpečné. V určitém bodě dostala Veganovna strach a tak už dál nešla. Já, Jana a Mike jsme však pokračovali po sypké cestě a po laně slezli dolů k řece. Opět udělali x fotografií a vydali se vyšplhat zpátky nahoru. Tehdy mě překvapilo, že Jana při šplhu dostala skutečný strach z toho, že se jí něco stane. Je sice pravda, že sráz byl dost sypký a spousta kamení se během našeho šplhání uvolnila, ale i přes to mi to nepřipadalo tak hrozné. Je ale fakt, že já už se dostával díky geocachingu na různá místa a tak mi to prostě nepřišlo. Za chvíli jsme se setkali s Veganovnou a šmátrali si to zpět k autu. Po té se vydali ještě k Mikovi domů na pivo, ale to už s výletem nemá nic společného.

Výlet no. 3 Banff

Tak tenhle výlet byl dost o náhodě a vlastně jediný člověk, který se ho z naší trojice účastnil, jsem byl pouze já. Taky je pravda, že první cestu do Banffu, kde jela Jana s Veganovnou a Mikem jsem musel vypustit kvůli práci tehdy ještě u Caesara, takže jsem si ho i dost zasloužil. Navíc to bylo v období mých depresí na konci prosince, kdy už jsem pěkně dlouho nemohl najít žádný full time job a tak jsem trčel většinu času doma. A jak, že se to seběhlo? To jsem tak v sobotu večer nahlížel na kijiji a najednou vidím nabídku, jestli se někdo nechce přidat právě na cestu do Banffu. Okamžitě jsem odepsal, ale bylo už dost pozdě a navíc se mělo vyjíždět hned na další den. Takže buď anebo. Osud tomu chtěl a my se ráno společně s Rajeshem, Indem, který vše organizoval, domluvili. Nastalo ale spousty komplikací. Například už jen to, že mě měl vyzvednout před Westbrookem a nemohl ho nalézt. Hodinu jsem tam čekal, ale to čekání se vyplatilo. Konečně jsem se podíval do Banffu.

Výhled z Gondoly

Lanovka

A co že to ten Banff vlastně je? Jedná se o jeden z nejkrásnějších Kanadských národních parků, jehož středem je malé městečko stejného názvu. Osobně si myslím, že na život je tohle místo daleko lepší, než třeba Calgary. Když se procházíte jeho ulicemi, nemůžete uvěřit té nádheře. Člověk se prostě musí kochat stylovými domečky, v jejichž pozadí se nachází obrovské hory. My se vydali koupit si i lístky na Gondolu, což je zdejší lanovka, která vás vyveze na hřeben jedné z hor. A rozhodně to stálo za to. Výhled byl fenomenální! Zasněžené hory, nádherná příroda. Neměl jsem slov. Snažil jsem se i co nejvíce fotit, i když mi to bylo komplikováno velmi, VELMI studeným větrem. Pro mě tohle však bylo úžasné zakončení roku 2012 a byl jsem rád, že jsem tuhle cestu absolvoval.