16:00 Nastupuji do práce. Vím, že dneska ji musím podat. Výpověď.
To hnusné malé slovo, které mám neustále v hlavě. Nečekal jsem, že ji kdy
v životě podám, ale jak je vidět, přišlo to dřív, než má naivní myšlenka o
její neexistenci v mém bytí. To už jsem spíš očekával padáka. A ne toho na
skákání. Mám ale dvě podmínky. Z šéfů zde musí být Mandy, nebo Jerry.
George nemám rád a hlavně by mi s tím asi vůbec nepomohl. Po chvíli
zjišťuji, že tady opravdu jsou. Druhou podmínkou je dostat šek, protože se
bojím o zkrácení dýšek. Nesnáším oznamování špatných zpráv, takže jsem trochu
nervózní. Čekám tedy na šek.
20:00 Šek nikde! Jak to? Je 15.11. Od minula uplynulo 14
dní. Dneska ho máme všichni dostat! Většinou nám ho dávají už v 17:00. Takže
dneska asi nic. Výpověď podám až zítra. Bohužel. A navíc jako bonus je tady
hlavní majitel restaurace Caesar, ruský mafián. Ten by u toho být nemusel. Ach
jo.
21:00 Je to tady. Jerry jde s šeky. Jak přijde ke mně,
převezmu ho a oznámím to. Už jde. Proč u mě musí stát zrovna Nancy! Néé. Mrcha,
jako by to tušila a chtěla mi to překazit. A taky překazila.
22:30 Bylo moc práce. Finální uklízení. Šéfy nikde nevidím.
Už vycházím z šatny, v kanceláři nikdo. Propásl jsem svoji šanci. Dneska
už to nepovím. Když v tom, proti mně jde Jerry s Mandy. Musím jim to
říct. Musím! Nesmí zahnout k baru. Tam nemůžu. Nezahnuli. Uf. Nervózně ze
sebe sypu, že chci skončit. Že jsem tady kvůli cestování a mé jediné cesty vedou
jen do téhle kuchyně. Zasmějí se, a nabízí mi, že si mám s Martym promluvit
o jiných dnech volna. Ale já potřebuji víkendy. Pochybuji, že by mi dali na
sobotu, nejvíc rušný den, volno. Prý ať si to nechám uležet v hlavě, než
od nich odejdu. Odcházím z kuchyně. V noci o tom přemýšlím, ale vím, že není
žádné východisko. Nevycházely by mi finance. Navíc to tam už solidně nesnáším.
Musím pryč, ale z Ruské mafie a Caesarovy armády se nedá odejít tak
snadno.
Pátek 16.11.2012
16:00 Tak dneska to asi nevyjde. Bohužel, je tady jen George
a ten by mi ani nepomohl. Má na starosti číšníky. Navíc ani neví, která bije.
Denny mě dnes nepozdravil, i když on má občas podivné stavy. Jen se bojím, že
slyšel můj včerejší rozhovor s šéfy a bere to jako zradu. Mé finální
rozhodnutí padne oficiálně až zítra. Navíc zaučuji nového dishwashera.
23:00 Nový dishwasher je neschopný! Pomalý! Mám chuť ho
zastřelit! Díky němu mám dvojnásobek práce.
Sobota 17.11.2012
14:55 Jdu do práce. Dneska je ten den! Den D! Jen najít
vhodnou příležitost. Musím to udělat brzy. Ne zase těsně před zavíračkou jako
ve čtvrtek. Na zemi najdu bankovku. 10 dolarů! Krása. Znamení prosperity. Důkaz,
že to mám udělat. Jediný peníz, který se totiž v Calgary dá najít, jsou
jen jedno centy. 10 dolarů je super úspěch!
17:00 Výborně. Jsou tady jak Mandy, tak Jerry. Vidím, že
Mandy jde do kanceláře. Jdu hned za ní a vychrlím své důvody, proč musím pryč.
Nastane zvrat. Oznámí mi, že ona tohle na starosti nemá. Že to musím říct svému
zaměstnavateli, kterým je…. Marty? Cože? Lehký šok. Ale hned mi ho zavolala.
Marty se zeptá, jestli mám důvod. Jmenuji mu x důvodů a on teda uzná, že jo.
Ale že mu mám dát 2 týdny na naleznutí náhrady. 2 týdny v tomhle pekle už
bych asi nedával. Ukecávám to na míň. „Ale týden mi aspoň dáš, ne?“ Přikyvuji,
i když datum svého finálního dne v práci stále nevím.
17:30 Situace je divná. Nechce se mi Martymu moc lézt na
oči, ale to musím kvůli hloupým talířům. Kuchyň je malá. Zajímalo by mě, jestli
to někomu řekl. Po chvíli za mnou dojde s náplastí, jestli mu ji nepomůžu
rozdělat. Sekl se do prstu. Chudáček malý. Kdyby viděl moje občas rozřezané a
napichané ruce o nože. Situace s ním se ale zlepší. Za chvíli nastane
nejrušnější část dne.
23:20 Už jdu domů. Musím říct, že nový dishwasher, John,
není až tak hrozný, když je u stroje. Tam mu to jde docela dobře. I když zase
tak rušný den, jak jsem předpokládal, to nebyl. Občas jsem se i nudil, že nemám
co dělat. Později jdu na nádraží C-trainu. V dáli vidím na lavičce starého
homelles feťáka. Sednu si raději hned na první lavku, ať jsem od něj co nejdál.
Co se nestane. Feťák přijde až ke mně a začne na mě mluvit. No co. Vypadá neškodně
a tak na něj i reaguji. Pořád jsem ale sledoval čas, kdy má přijet C-train, aby
mě od něj vysvobodil. Nejvíc mě pobavila jeho slova, že jsem Curt Cobain a že s ním
mám sdílet své drogy. Na to jsem mu jen odvětil, že jsem jen jeho reinkarnace a
žádné u sebe nemám. Po chvíli přijíždí C-train a zachraňuje mě.
23:45 Jedu z Chinooku domů. Přemýšlím o své výpovědi a
na jednu stranu mě docela i mrzí, že to opravdu všechno skončí. Že tam jsem
poslední dny, i když ještě nevím, kdy bude ten poslední. Přece jen, je to skoro
to jediné, co v Kanadě znám.
Neděle 18.11.2012
Takový nudný den v práci. Ještě, že už tady brzy skončím.
Jsem šťastný a budu volný! Libertad! To jejich nádobí už nemůžu ani vidět. Doma
v noci nemůžu spát, a tak vymyslím prkotinu v malování, kde zkombinuji svoji
práci a Callisto ze Xeny, která má umýt
nádobí. Viz obrázek. A to je vše J
 |
| Pro lepší viditelnost textu otevřete raději v novém okně |
Žádné komentáře:
Okomentovat