Zahájení festivalové sezóny a Pernštejn

Aneb léto nám již začalo! Nebo snad ne?

Aby se neřeklo, že sem píšu jen samé x týdnů staré události, rozhodl jsem se napsat o jedné hned ve dni následujícím. Včera totiž bylo 21.6., letní slunovrat, nejdelší den v roce a začalo nám léto, ač počasí na to příliš nevypadalo. No a my si naplánovali, že vyrazíme na jeden velice zajímavý festiválek s názvem Tolenstejn fest, který se odehrával v Dalečíně na troskách hradu stejného názvu. Vzhledem k tomu, že ale samotný festival začínal až po páté hodině a já přijel do Brna už něco kolem desáté, museli jsme ještě vymyslet plán co dělat před tím. No a finálním výsledkem byl hrad Pernštejn!

Na výlet jsme tedy jeli já, Hopi a Katka a nutno říct, že srandy bylo kopec. Musím se přiznat, že v rámci Česka jsem snad ještě nikdy na žádné prohlídce jakéhokoliv hradu nebyl, tudíž Pernštejn, který jsem chtěl vždy vidět (přece jen, byl už v tolika filmech jako Sedmero krkavců, Fantaghiro, Van Helsing anebo třeba Sůl nad zlato) považuji v rámci své premiéry za skvělou volbu. Na samotný hrad jsme přijeli někdy kolem jedné hodiny. Vešli jsme na nádvoří a po dlouhém rozhodování, kterou prohlídku zvolit (je tam několik tras) jsme zvolili tu delší s číslem jedna. A ač jsme to moc neplánovali, prohlídka započala za necelých 20 minut. Já si ještě stihl koupit magnetku a už se začínalo.

Spolu se slečnou průvodkyní, která mluvila s vtipem, ale zároveň velmi odborně, jsme se dostali k hlavnímu vchodu, který se nacházel snad 30 schodů vysoko. V rámci prohlídky jsme se například dozvěděli, že hrad je postaven z půlky na skále – gotická část, ale později se začal postupně, díky Vilému druhému, přistavovat a tak vznikla část modernější, zdobenější - renesanční. Viděli jsme nádvoří, točitá schodiště, nádherná temná zákoutí a chodby, obě dvě kuchyně (teda vlastně jen jednu. Druhá byla absolutně ve tmě), místní knihovnu s chudáčkem opelichaným vlkem (kdo vlka pohladil, tomu přinesl štěstí. Návštěvníci však hladili tak moc, až je z vlka jedna velká vypelichanina :D), přenádherné uvítací sály, byli jsme na vrcholku věže a viděli i kamna, které byly v podstatě jedna velká tužka! (tedy vyrobené z grafitu). To však nebylo vše. Za zmínku jistě stojí i obraz jednoho majitele (utekl při napadení hradu Švédy), u kterého to malíř příliš neodhadl s perspektivou a tak tam vypadá poněkud zvláštně. Má od žeber nahoru smrsklé tělo :D 

 

Hrad je taktéž opředen legendami. Jedna se týká marnivé komorné Elišky, která se tak ráda dívala do svého zrcadla, až úplně zapomínala na své povinnosti. Když pak jednou chyběla na mši a kněz za ní přišel, aby se na ni ihned dostavila, ona dala raději přednost svému zrcadlu a pohádala se s ním. Kněz ji za to proklel a Eliška se propadla do země. Říká se, že kdo se podívá na svůj odraz v jejím zrcadle, které je tam dodnes vyvěšeno, do roka a do dne zoškliví! Hopi i Katka se do něj podívali, já raději ne. Nemohl jsem riskovat. Víc už to opravdu nepotřebuji :D Naštěstí existuje i zrcadlo druhé, kterém má opačný efekt a překvapivě visí u nás na zámku v Buchlovicích :D Celkově se na hradě nachází něco okolo 80ti “obytných“ místností (zima tam byla taková, že bych je obytnými opravdu nenazýval), ale my viděli jen něco okolo 30ti, tudíž by bylo stále co objevovat. Po dvou hodinách prohlídka skončila a my se šli před festivalem najíst do podhradí.

Ozzy Osbourne revival

Po páté hodině jsme se již dostali na Tolenstein fest, koupili si pivo a během chvilky už nastoupila první kapela – Ozzy Osbourne revival. Musím říct, že zpěvák mu byl velmi podobný a to nejen vzhledem, ale i hlasově. Jediný problém shledávám v tom, že nehráli dle mého příliš známé písničky. Tedy krom Dreamera a přídavku Perry Mason. Příště prosím i Diary of madness ;) 

Misty ways

 

Následovala má oblíbená kapela Misty Ways, která mě prostě nemůže zklamat. Opět všechno super! Tedy snad až na nefunkční mikrofon zpěvačky Katryny, která musela přebíhat k mikrofonu Deriase (kytaristy a zároveň druhého zpěváka). Dokonce se nám spolu s Hopim podařilo s frontmankou této úžasné kapely vyfotit a to u rakví :D 

Bratrstvo luny

XIII. století

Další kapelou pak bylo Bratrstvo Luny, u nichž je pravda, že jsme je v podstatě celé proseděli u piva. Po nich pak přišel na podium vrchol tohoto večera, XIII. století, na které jsme se všichni moc těšili! Píseň Elisabeth, či Justýna, byly klasické skvosty! Škoda, že nezahráli i mou oblíbenou Metropolis. Trochu mě mrzí, že jsem si tuto kapelu nedokázal užít natolik, jak bych si představoval, protože na to, že začalo léto, jsem skutečně mrzl. Nepomáhal ani čaj, ani káva a já se klepal čím dál víc. V podstatě jsem dostal zimnici. Kdyby mi Hopi nepůjčil svoji náhradní mikinu, asi bych tam opravdu doslova umrznul. Zahřál mě až další čaj spolu s úžasnou Carpatia Castle. Tentokrát mi přišli ještě o něco lepší, než na začátku roku v Brně. 

 

Po zpěvačce v rudém přišla na řadu Fire show a celý festival pak zakončili Douxis Morte, kteří sice zněli dobře, ale vzhledem k opravdu velké zimě a k tomu, že nás čekala ještě hodinová cesta do Brna, jsme se na to raději vykvákli. Možná příště. Obdivuji Hopiho, že tu cestu jako řidič tak bravurně zvládl. Mně i Katce doslova padaly hlavy a vím, že jsem na pár chvil dokonce i usnul. Kdyby tedy bylo řízení na mně, škarpa by byla jasná volba! No, těším se, co bude příště. Možná srpnový Made of Metal v Hodoníně? Nechám se překvapit.

Carpatia castle

Dodatek: Fotky jsou mé a Hopiho