Vídeňská Zoo

Panda žere bambus!

Opět jedna z událostí, která se stala trochu dříve, konkrétně tedy poslední den v květnu a krom jiného to byla taktéž i poslední pouť mého nebohého batohu, než byl o den později zcizen člověkem, kterému pravděpodobně právě v tuto chvíli odpadl velký kus masa z paže. No... to je jedno.

Pointa je, že já, Hopi, jeho kamarád Martin a kamarádka Martina – Karolína, jsme se rozhodli udělat si hezký výlet do Vídeňské Zoo. Původně měla jet i Katka, ale ta to prý kvůli bolestem nohy, o kterých se dočtete v jednom z budoucích článků, vzdala. A protože jsme vyjížděli opravdu brzy ráno, přijel jsem do Brna již někdy kolem večera dne předešlého. S Hopim jsme tehdy poseděli v hospodě, pokecali, dali si pivko, nutno podotknout, že už jsem se opravdu dlouho necítil takhle opile, ale zvládli jsme to a dokonce jsme se skrze Skype spojili i se SeXenou do Prahy. Ideální večer s ideálními lidmi před ideálním výletem. Prostě idylka!

Já tě vidím!

Nastala sobota. Vstávání bylo kruté, ale my ho zvládli. Chvílemi i hrozilo, že bude pršet. Naštěstí se nám ale počasí umoudřilo a v rámci dne bylo perfektní. Dorazili jsme na smluvené místo v Brně, já se seznámil s ostatními a než by člověk řekl švec, vyrazili jsme směr Rakousko. Musím uznat, že průjezd Pálavou je úžasný! Mikulov, celá ta oblast okolo, voda, prostě super. Jen teda, nemůžu si pomoct, ale přísahám, že když jsme přejeli za hranice k našim sousedům na jihu, tráva tam byla zelenější! Nevím jak, ale bylo to tak.

Výhled na centrum Vídně

Do samotné Zoo jsme dorazili zhruba po půl hodině. „Keep left“ říkala neustále GPSka z mobilu. Díky tomu jsme trefili dosti obstojně a to i se zajížďkou před blázinec, kde pokropil Martin v rámci své úlevy nějaké keříky. Pak stačilo jen: „Turn left, turn right, keep left“ a zase jsme věděli, kde jsme.

Aby měl tento článek i nějakou informační hodnotu, prozradím vám pár zajímavých informací. U Zoo je velmi obtížné najít parkování. Největší parkoviště je u hřbitova u zadního vchodu, ale stejně. Není to dostatečné. My parkovali v jedné z bočních uliček. Velké pozor! Do Zoo nesmí psi. Takže ani Karolínin Satan by tam nesměl. Mazlíčky nechat určitě doma. No a do třetice asi vyzradím vstupné, které bylo něco okolo 16,50 Euro pro dospělou osobu.

O Vídeňské Zoo se říká, že je nejlepší v Evropě, ale mně osobně se víc líbila ta Budapešťská. Je pravda, že zvířata zde mají úžasné, veliké výběhy. Na druhou stranu jsou mnohdy tak veliké, že pak ty zvířata vlastně ani nevidíte. I když víte, že tam určitě někde jsou, mohou být kdekoliv. Hlavním lákadlem této zoo jsou v současnosti rozhodně pandy. Když jsme ji zahlédli, zrovna žrala bambus a já si uvědomil, že „Panda žere bambus“ by byl skvělý název pro kapelu! Tato kapela by mohla hrát nějaké skáčko, vystupovat po festivalech a konkurovat třeba Stům zvířat.

Hopi obecný, též zvaný Brněnský

Samozřejmě zde narazíte na všechny možné pavilony, v nich na všechny možná zvířátka tematicky roztříděná. Je tady toho spousta k vidění, ale nevím proč, nepřišlo mi to tak extra, jak se říká. Jo a vlastně... jednou nám i zapršelo, takže to počasí taky úplně perfektní nebylo ;) Večer už jsme byli zase v Brně a já už rovnou vyrazil i domů do UH, protože co? Ráno jsem musel do práce. A zbytek již znáte. 

Nečum!

Co tedy říci závěrem? Vídeňská Zoo je ideální rodinný výlet na jedno odpoledne. Je to pro nás blízko a ty ceny nejsou taky tak strašné ;) Pokud tedy nevíte coby? Berte to jako tip ode mě.