Už jsem dlouho nepsal o tom, jak to pokračuje s knihou. Naposledy jsem se jen zmínil, že doufám v dokončení korektur do konce ledna a že nevím, jestli to stihnu. No, s hrdostí můžu říct, že korektury byly dokončeny přesně 31. večer, tudíž můj cíl byl naplněn! Stihl jsem to! Ale co potom? Bylo na čase oslovit zastupující agenturu. Jenže to není jen tak. Dle různých návodů na internetu jsme se společně s Trenz dočetli, že je potřeba se chránit, kdyby náhodou chtěl někdo naše dílko odcizit. Ale jak na to? Jak dokázat, že jsme skutečně autory toho, co jsme napsali?
Jedna možnost byla notářské ověření, druhá poslat si sám sobě poštu v obálce na cenné listiny s tím, že kdyby se něco takového stalo, tak tuto obálku otevřete u soudu jako důkaz. Samozřejmě na této obálce a na podacím lístku jsou poštou ověřené data, kdy byla odeslána a to, že je stále neotevřená zajišťuje nedotknutý modrý pásek, držící obálku zapečetěnou. Tato varianta mi přišla daleko schůdnější a levnější a tak jsem se vydal na poštu, koupil si obálku na ceniny velikosti A4 a do ní vložil své čerstvě vytištěné dílko. Paní na poště se velice divila, že jako odesílatele píši sebe a jako příjemce taky. Navíc jsem to odesílal asi jen o km dál :D
Protože mi to bylo trapné, tak jsem jí z lehka vysvětlil proč, co a jak a ona mi pak jen odvětila, že tento způsob ověření se do UH pravděpodobně ještě nedostal. Balík jsem si potom pojistil na 15 000, což by mi pošta vyplatila, kdyby ho ztratila. Za 65 kč celkem slušné, nemyslíte? Dlouho jsem přemýšlel, jestli by to nebylo i výhodnější ztracené a že by mi pak tímhle způsobem má kniha vydělala asi daleko víc :D Nicméně pošta byla spolehlivá a na druhý den už jsem měl ve schránce upozornění, že na pobočce ve Štěpnicích se vše nachází. Den po první návštěvě Brna jsem pak zaslal svůj rukopis agentuře. Ti mi však odepsali, že se mu mohou věnovat nejdříve až 25. a od toho momentu budou mít ještě měsíc na to, než se mi vyjádří. To samé Trenz. Každopádně jsme si nechali zaslat Smlouvu o zastoupení a jeden právník nám ji prošel s tím, zda-li v ní není něco zákeřného. Nebylo. Vše v pořádku, takže teď nezbývá, než čekat. No uvidíme, jak dopadneme. Zatím a psaní zdar!
Jedna možnost byla notářské ověření, druhá poslat si sám sobě poštu v obálce na cenné listiny s tím, že kdyby se něco takového stalo, tak tuto obálku otevřete u soudu jako důkaz. Samozřejmě na této obálce a na podacím lístku jsou poštou ověřené data, kdy byla odeslána a to, že je stále neotevřená zajišťuje nedotknutý modrý pásek, držící obálku zapečetěnou. Tato varianta mi přišla daleko schůdnější a levnější a tak jsem se vydal na poštu, koupil si obálku na ceniny velikosti A4 a do ní vložil své čerstvě vytištěné dílko. Paní na poště se velice divila, že jako odesílatele píši sebe a jako příjemce taky. Navíc jsem to odesílal asi jen o km dál :D
Protože mi to bylo trapné, tak jsem jí z lehka vysvětlil proč, co a jak a ona mi pak jen odvětila, že tento způsob ověření se do UH pravděpodobně ještě nedostal. Balík jsem si potom pojistil na 15 000, což by mi pošta vyplatila, kdyby ho ztratila. Za 65 kč celkem slušné, nemyslíte? Dlouho jsem přemýšlel, jestli by to nebylo i výhodnější ztracené a že by mi pak tímhle způsobem má kniha vydělala asi daleko víc :D Nicméně pošta byla spolehlivá a na druhý den už jsem měl ve schránce upozornění, že na pobočce ve Štěpnicích se vše nachází. Den po první návštěvě Brna jsem pak zaslal svůj rukopis agentuře. Ti mi však odepsali, že se mu mohou věnovat nejdříve až 25. a od toho momentu budou mít ještě měsíc na to, než se mi vyjádří. To samé Trenz. Každopádně jsme si nechali zaslat Smlouvu o zastoupení a jeden právník nám ji prošel s tím, zda-li v ní není něco zákeřného. Nebylo. Vše v pořádku, takže teď nezbývá, než čekat. No uvidíme, jak dopadneme. Zatím a psaní zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat