Brány dokořán – Po stopách Joži Úprky (Report)

Aneb co se dělo a nedělo v obřadní síni

Zhruba před měsícem proběhla akce s názvem Brány dokořán – Po stopách Joži Úprky a v rámci ní jsem průvodcoval na Nové radnici v Obřadní síni, kde se nachází Úprkovy fresky znázorňující dvě nejdůležitější události města - Založení králem Přemyslem Otakarem II. roku 1257 a potvrzení privilegii králem Jiřím z Poděbrad. Trocha historie Vám neuškodí ;) A jak tento den probíhal? 

Dopředu říkám, že pro mě to byla zpočátku velmi stresová záležitost. Přece jen, věděl jsem, že to bude dosti odlišné od Otevřených bran a průvodcování v kostele, avšak na druhou stranu to byla výzva a něco úplně nového, což mám rád. To vytržení ze stereotypu je prostě občas potřeba. No a nebyl bych to já, abych si to celé nezkomplikoval, takže jako bonus nejenom že jsem se den předtím doučoval texty a životopis Joži Úprky s fakty o Obřadní síni samotné. Ještě jsem se chystal a balil na několikadenní cestu do Litvy. Alespoň byla zábava.

Ráno jsem si přivstal, vše si ještě jednou zopakoval a na místo dorazil zhruba deset minut před počátkem. V rukou jen drobný taháček se jmény mecenášů Jožy Úprky, protože já a jména, to asi bude má věčná Achillova pata, cítil jsem, jak nervozita stoupá. Avšak zbytečně. Vůbec to nebylo tak drastické, jak jsem očekával. Bál jsem se zástupů. Davů, které sem budou přicházet, ale místo toho přišlo pár jednotlivců a několik skupinek z různých škol. Když jsem tam tak stál asi deset minut, díval se z okna na náměstí, přičemž musím říct, že ten výhled byl dokonalý, začalo se mé „Doufám, že moc lidí nepřijde“ měnit velice rychle v: „Už by mohl konečně někdo přijít.“ A taky že přišel. Nějaké dvě paní, na kterých jsem si svou naučenou řeč mohl hezky natrénovat. Hodilo se to, protože za chvíli přišla první větší skupina. 

Výhled - vidíte skutečně vše :)

Je škoda, že většina lidí vůbec nevěděla, že tento den je zaměřený právě na Jožu Úprku. Každý očekával, že řeknu jen něco k Obřadní síni a pak se dost divil, když jsem začal mluvit právě o něm. Přiznám se, že sám fanouškem tohoto významného malíře pocházejícího z obce Kněždub také nejsem, ale svým způsobem, když jsem se o něm dočetl různé zajímavosti, o jeho práci a tragickém osudu jeho rodiny, našel jsem si k němu trochu odlišný vztah. Respektuji ho jako zajímavého umělce a jsem rád, že nějakou dobu působil i v našem městě. Udělal nám dobrou reklamu jak doma, tak i ve světě a právě díky němu navštívili naše město takové celebrity jako Alfons Mucha nebo Mikoláš Aleš.

Obřadní síň

Co mě velice překvapilo, byly skupinky tvořící děti ze školek. Nemůžu si pomoct, ale pořád považuji děti za relativně hloupá stvoření, které věci jako historii a informace o UH nemohou vnímat. Ony jsou však naopak velice zvídavé a občas mívají velmi trefné otázky. Stále mě nepřestávají překvapovat. Samozřejmě prohlídku dětem jsem musel značně přizpůsobit a u první skupinky, kdyby nebylo jedné jejich paní učitelky, která mě korigovala a napovídala, jak k nim mám přistupovat, no... nevím, nevím. Každopádně tímto bych jí chtěl velice poděkovat, protože u skupinky ze školky číslo dvě jsem všechny její rady velice dobře aplikoval a fungovaly perfektně.

V rámci dne jsem strávil v Obřadní síni 9 hodin. Dopoledne až do dvanácti bylo super. Svým způsobem se pořád něco dělo a utíkalo to rychle. Horší potom bylo odpoledne. Lidé se značně omezili, což bylo i logické, protože od pěti měla být prohlídka s paní Rašticovou, která svou skupinku vedla právě i do obřadní síně a tak sem neměli důvod chodit sólo. Co mě překvapilo, byla jedna důchodkyně, která přišla cca kolem třetí, a která byla prostě úžasná! Měla vystudovanou univerzitu třetího věku, zvládala počítače, foťáky, věděla, co je to Rajče.net a sama psala články do novin. No já z ní byl úplně paf! Ukázka toho, že i ve vyšším věku se dá žít velice aktivně a naplno. Paní zdravím a doufám, že se jí daří skvěle :)

O půl šesté pak už dorazila paní Rašticová se svou skupinkou a opět bravůrně povyprávěla vše jak o obřadní síni, tak radnici a Jožovi Úprkovi. Ona to prostě umí! Trochu škodolibě mě potěšilo, že nejen já mám problém zapamatovat si ony čtyři alegorické postavy, jež kdysi stály na druhé římse před pilastry zvenku na radnici, tehdy ještě budově České Spořitelny. A jak že tedy byly? Pracovitost, spořivost, síla, ... a ... ... a ... jo, spravedlnost. 1P, 3S. 

Rád bych ještě zmínil událost, která se stala toho odpoledne kolem čtvrté, hned vedle radnice. Paní, která prodávala v klenotnictví, byla přepadena a brutálně zmlácena. Noviny i televize toho byly plné. Je zajímavé, jaké věci se dějí jen kousek od nás, a přitom o nich vůbec netušíme. 

Vše skončilo a dopadlo dobře. Nová zkušenost byla na světě a já spěchal domů až tak moc, že jsem si zapomněl deštník i poznámky v šatně za síní. Samozřejmě jsem si pro ně zaběhl zpátky. Po té jsem došel domů, rychlá sprcha, dobalil jsem a honem na vlak. V Olomouci byl totiž sraz s Ondrou a ostatními, protože již nastal čas vyrazit do bitvy! Pardon Litvy.

Pokračování příště...

Dodatek: V Uherském Hradišti se nachází stálá expozice Joži Úprky. Pro více informací: http://www.jozauprka.cz/