Sranda v práci :D

Nejen prací je totiž člověk živ ;)

Co se týče kladných stránek mé současné práce, asi bych mohl říct, že to je kolektiv. Je až neuvěřitelné, jaké zvláštní situace totiž díky němu u nás v práci nastávají. Někdy mám dokonce pocit, že žiji v nějaké obdobě Beverly Hills 90210, kdy se z každé situace stává drama a tím, jak tam člověk chodí každý den, v podstatě prožívá jednotlivé epizody jakéhosi podivného seriálu. Jindy mám zase dojem, že se nejedná o show dramatickou, nýbrž sitcom, protože srandu, tu si tam užíváme dost často. Samozřejmě, že práce se nezastaví a někdy se dře natolik, že jsem rád, když dojdu domů, lehnu na gauč a můžu spát. Ale je fajn občas si tu práci okořenit něčím zábavným. A přesně takovéto situace bych rád zmínil.

V posledním měsíci se jich událo několik, ale já zmíním jen dvě. Jedna se stala jako vyústění několika událostí naráz a druhá pak vznikla účelově. První si musíme popsat situaci. Na tiskovém dělám mnohé boční úkoly. Pokud si chce ve firmě někdo něco zalaminovat, laminuji. Pokud si chce někdo nechat něco vypracovat a vytisknout, já to udělám. Pokud si chce nechat někdo něco svázat, sváži to. Je to okrajová činnost této práce, ale je stejně důležitá, jako její jiné součásti. Hlavně jsem se díky tomu naučil věci, o kterých jsem si nikdy nemyslel, že bych je kdy dělal. 

Zpět k situaci. Jednoho krásného dne začalo v naší kanceláři něco pískat. Pískot to byl slabý, ale protivný. Toho dne k nám navíc nastoupila i nová šéfka, která se s námi chtěla setkat a něco se o nás dozvědět. A aby toho pak nebylo málo, můj počítač se pokazil a já potřeboval, aby ho náš IT technik opravil. Tudíž jsem mu zavolal a on řekl, že se v rámci dne staví. Pískot jsme zprvu ignorovali, ale po hodině, kdy jako bonus zesílil do nesnesitelných uší trhajících výšin, už to bylo poněkud nemožné. Pokusili jsme se zjistit, odkud tento otravný zvuk vychází. Rádio? NE! Počítač? NE! Další počítač, tiskárny? NE. Mysleli jsme si, že by to mohlo být něco s elektřinou. Přece jen... dům je starý. Pokazit se v něm mohlo cokoliv. Kolega tedy zavolal firemního elektrikáře, aby se na to přišel podívat. Já se mezi tím vydal na poštu a na podatelnu. Faktury se taky samy nedonesou.

Když jsem se zhruba po deseti minutách vrátil, byla již situace mnohem dramatičtější. V kanceláři byla tma (elektrikář vypojil pojistky), avšak pískot pokračoval. Holky z druhého skladu u nás stály a smály se nám, že v tomhle pískotu budeme muset pracovat. Jako bonus přišel vedoucí údržby, že si chce nechat něco zalaminovat. Do toho se objevila naše nová šéfka s dotazem, co to tady piští a přece aby nás tam nebylo tak málo, zjevil se zde i IT technik kvůli mému počítači. Všudy všeho nás tam náhle bylo pospolu se všemi kolegy, šéfy a vedoucími 10 lidí. V tom si elektrikář uvědomil, že ten pisklavý zvuk vychází od klávesnice mého kolegy, nikoliv od počítače a můj kolega si najednou uvědomil, co že to vlastně piští.

Víte... o tři dny dříve jsme vedli takovou diskuzi o tom, co kdysi frčelo a že jednou z těch věcí pak byli i tamagotchiové . No a já jen tak mezi řečí prozradil, že mám ještě dva někde doma v šuplíku. Domluvili jsme se tedy, že je donesu a že se je pokusíme oživit, pokud to vůbec bude možné. A možné to bylo. Jeden chcípl hned, už nefungoval (vždyť měl tak okolo 15ti 16ti let) a toho, co fungoval dobře, jsem daroval kolegovi, ať se o něj hezký stará.

Zpět k pískotu. Elektrikář šáhl ke klávesnici a vytáhl zpoza ní krásného, malého tamagotchiho zdobeného roztomilými, barevnými zvířátky a to před všemi těmi lidmi u nás v kanceláři. Kolega rychle zareagoval, vytrhl mu ho z ruky a vykřikl: „Jé! To jsou moje hodinky!“ Měl však smůlu. IT technik totiž stihl vykřiknout: „Hele! Tamagotchi!“

No... smáli jsme se tomu ještě dlouho. Tedy hlavně já. Jindy jsme si zase chtěli udělat já s kolegou srandu z naší nové kolegyně a tak jsme se rozhodli, že zavolám do naší kanceláře, zvedne to kolega a předá jí můj připravený hovor. Všechno jsme to měli moc hezky vymyšlené. Dokonce jsem si i dopředu napsal, co mám říkat. Text zněl následovně.

„Dobrý den. Dlouhý František. Je tam paní Nováková?

Voláme Vám ohledně Vaší objednávky z internetového portálu PRC.com. Potřebovali bychom potvrdit Vaši objednávku ze dne 25.4 na zboží Masážního přístroje „Večerní úleva“ v hodnotě 7 500 kč. Takže platba dobírkou...“

Atd. atd. Všechno by to hezky vyšlo, jen kdybych po slovech prc.com nedostal příšerný záchvat smíchu, který se již nedal zastavit, načež se mi z druhého konce ozvalo: „Vy jste debilové“ :D

Samozřejmě srandičky, podivné komické situace a drobné nachytávky u nás i nadále pokračují, ale o těch dalších až zase někdy jindy ;) Do té doby nezapomeňte navštívit náš webový portál prc.com a objednat si naše speciální erotické zboží. Třeba nafukovací Dádu s žížalou Julii. Vynález kolegy :)