pondělí 17. září 2012

Příběh jedné židle

Vlastně čtyř. Ale to je vedlejší. 


To jsme se jednoho dne tak rozhodli jít na večer běhat. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme se odhodlali a přes zahradu jsme vběhli do takové té prašné ulice plné garáží, popelnic a starých krámů, které nikdo nechce, a nikoho nezajímají. Ani popeláře. Ano, je tady totiž zcela běžné, že v těchto uličkách najdete třeba sedací soupravu do obýváku, televizi, či sedačky do auta. A všechno se tu válí x měsíců. V každém případě jsme proběhli až na úplný konec, oběhli pár bloků a cestou sledovali, jestli by se nám nějaká z těch věcí nehodila. A to nás začalo bavit. Jinými slovy započal noční lov! Víte co se říká: „Pro jednoho krám, pro druhého zlato“. A navíc jsme stále bez nábytku. Naštěstí už ale byla tma, která naše tváře ukryla před zraky cizími a tak jsme se lehce vyhnuli homeless potupě.

Postupně jsme okolo parku přešli až kamsi daleko, kde jsme tak různě objevili plastový odpadkový koš a košík na prádlo oba úplně v pořádku. Stačí jen umyt pod sprchou a je to. Nějaké polstry na kterých teď spíme (lepší jak podlaha) a tři krásné, ale trošku špinavé zahradní židle (hodí se do naší nové kuchyně). Takže jsme každý vzali něco a šlo se. Já se táhl s těmi židlemi. Nějací výrostci z parku nám je dokonce pochválili. Ironicky samozřejmě, ale to nám bylo fuk. Když jsme pak dorazili do naší uličky, v cestě stála židle další. Jen tak. Sama. Opuštěná, špinavá jako ty naše. Prostě uprostřed ulice, jediná věc v záři lampy. A já si vzpomněl na film Silent Hill. Říkal jsem vám přece už o tom, že v našem domě straší, ne? Židli jsme raději vyignorovali,obešli a přešli domů. V kuchyni pod světlem jsme ale zjistili, že naše židle nejsou až tak pěkné, jak se pod rouškou tmy zdálo. Vlastně jsou ve skutečnosti docela hnusné. Na další den jsem zkoušel jednu z nich umýt ve vaně, ale moc to nešlo. První rozhodnutí bylo, že půjdou zpět na ulici, ale po čase jsme zjistili, že se v nich sedí docela příjemně. Po umytí už dokonce ani špínu nepouští.  A tak zaklíněné do sebe, válí se nám dodnes v kuchyni. A to se vyplatí!

Takže můj tip: Pokud vám to není trapné a jste bez nábytku, zkuste pohledat ve vašem okolí za domy různé věci. Ono se tam už určitě něco užitečného najde.


1 komentář: